Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích se zabýval žalobou společnosti T&T – trade Holding s.r.o., která napadla rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství. Jádrem sporu bylo, zda má být žalobkyni povoleno posečkání úhrady DPH „zpětně“ od dne původní splatnosti podle § 156 odst. 4 daňového řádu.

Žalobkyně po dodatečném doměření DPH žádala správce daně o rozložení plateb do splátek. Současně požadovala, aby bylo posečkání povoleno od původní splatnosti, tedy i za dobu před podáním žádosti s odkazem na velmi vysoký úrok z prodlení, svoji platební morálku a „dobrou víru“ ve status svých dodavatelů jako plátců DPH. Dobrá víra žalobkyně v postavení dodavatelů jako plátců DPH pak byla hlavní argumentací pro posečkání zpětně. S odkazem na ní totiž argumentovala, že z ní vycházela při sestavení původně podaných přiznání a měla tedy v době jejich podání za to, že jí tvrzená daňová povinnost je správná. K prokázání své dobré víry v řízení předložila i důkazní prostředky.

Správce daně i odvolací orgán sice uznali naplnění podmínek pro posečkání (§ 156 odst. 1 písm. a), d) DŘ), avšak odmítli jej přiznat zpětně. Ve svém rozhodnutí se opíral zejména o judikát NSS č.j. 8 Afs 181/2017, kde NSS v bodu 26 uvedl:

„Lze souhlasit se závěrem žalovaného, že „povolení posečkání úhrady daně zpětně přichází v úvahu v těch situacích, kdy existují takové objektivní okolnosti, za kterých je omezení přijmu státního rozpočtu snížením zákonného příslušenství obhájitelné, resp. jsou obhájitelné a omluvitelné důvody prodlení existujícího před podáním žádosti o povolení posečkání (např. zdravotní stav, sociální důvody, mimořádné události, apod.)

Krajský soud pak ve svém rozsudku následně de facti potvrdil výše citovanou judikaturu NSS, kdy uvedl, že posečkání je mimořádný „benefit“ státu a je možné ho povolit jen výjimečně, a to jen při objektivně omluvitelných mimořádných okolnostech (typicky závažné zdravotní či sociální důvody, mimořádných okolností apod.). Zpětným posečkáním totiž zaniká již vzniklý úrok z prodlení, který je nahrazen úrokem z posečkané částky. Ten je ve srovnání s úrokem z prodlení poloviční.

Soud dále uvedl, že žalobkyní argumentovaná subjektivní dobrá víra ohledně dodavatelů není takovou mimořádnou okolností. Uvedené mělo být uplatněno v doměřovacím řízení, nikoli v řízení o posečkání. Soud zároveň zdůraznil, že akceptovat výklad žalobkyně by fakticky znamenalo eliminaci negativních dopadů na daňový subjekt.  Takový výklad nelze přijmout. Kdyby chtěl takové důsledky zákonodárce způsobit, zakotvil by posečkání s úhradou daně zpětně od doby splatnosti na všechny případy. Tak tomu ale není. Proto je nutné posečkání zpětně aplikovat pouze v případech, kde jsou prokázány objektivní okolnosti vymezené výše citovaným rozsudkem NSS.