
Nejvyšší správní soud se zabýval případem společnosti Hanza Trade s.r.o., která pořizovala zboží od dodavatelů z Polska a Francie a následně jej dodávala odběratelům v Itálii. Zboží bylo přepravováno přímo od původních dodavatelů k italským odběratelům a vůbec nevstoupilo na území České republiky. Spor se týkal zejména otázky, zda bylo možné tyto transakce posoudit jako třístranný obchod ve smyslu § 17 zákona o DPH.
Správce daně dospěl k závěru, že podmínky zjednodušeného režimu třístranného obchodu splněny nebyly, a společnosti proto za listopad 2021 doměřil DPH ve výši přibližně 3,2 mil. Kč a penále přesahující 600 tis. Kč. Žalobu proti rozhodnutí Finanční správy následně zamítl také Městský soud v Praze.
Společnost transakce jako třístranný obchod původně nevykazovala
Jedním z problémů bylo, že společnost při uskutečnění obchodů sama nepostupovala tak, jako by se jednalo o třístranné obchody. Na fakturách vystavených italským odběratelům byla uvedena pouze nulová sazba DPH. Chyběla na nich především poznámka „daň odvede zákazník“.
Transakce navíc společnost nevykázala jako třístranný obchod ani v přiznání k DPH a v souhrnném hlášení. V přiznání je uvedla jako osvobozené dodání zboží do jiného členského státu a v souhrnném hlášení použila odpovídající kód pro běžné dodání zboží. Sama později uvedla, že důvodem byla neznalost správného postupu. Argumentaci, že se ve skutečnosti jednalo o třístranný obchod, začala společnost uplatňovat až v průběhu daňové kontroly poté, co začala využívat odborné zastoupení.
NSS při posouzení věci navázal zejména na judikaturu Soudního dvora EU ve věci Luxury Trust Automobil a na svou předchozí judikaturu. Z ní vyplývá, že v rámci třístranného obchodu není konečný pořizovatel platně určen jako osoba povinná odvést DPH, pokud faktura vystavená prostřední osobou neobsahuje údaj „daň odvede zákazník“.
Smyslem této poznámky je jednoznačně informovat odběratele, že daňová povinnost byla přenesena právě na něj. Samotná nulová sazba DPH nebo poznámka o osvobození tuto podmínku nenahrazují. V daném případě proto nebylo z faktur zřejmé, že povinnost odvést daň má italský odběratel. Podle NSS již tato skutečnost sama o sobě postačovala k závěru, že společnost nesplnila podmínky zjednodušeného režimu třístranného obchodu.
Muselo být na faktuře uvedeno také „třístranný obchod“?
NSS se dále zabýval také druhým nedostatkem vytýkaným správcem daně, a to tím, že na fakturách chybělo sdělení, že se jedná o „třístranný obchod“.
Správce daně a následně i městský soud vycházeli z § 17 odst. 7 tehdejšího zákona o DPH a dovodili, že společnost měla tuto informaci na faktuře uvést. Stěžovatelka namítala, že uvedené ustanovení se na její situaci vůbec nevztahovalo, protože upravovalo případ, kdy je přeprava ukončena v České republice a kupující je registrován k DPH v ČR.
V této části jí NSS dal za pravdu. Podle soudu se tehdejší § 17 odst. 6 a 7 zákona o DPH skutečně vztahoval na případy, kdy bylo zboží dopraveno do České republiky a prostřední osobou byla osoba registrovaná k DPH v jiném členském státě. V posuzovaném případě však přeprava končila v Itálii a prostřední osobou byla česká společnost. Společnost proto nemusela podle tohoto ustanovení uvádět na faktuře výslovné sdělení, že se jedná o třístranný obchod. Finanční správa i městský soud tedy tuto část zákona aplikovaly nesprávně.
Na konečném výsledku řízení to však nic nezměnilo. Podmínky zjednodušeného režimu musí být splněny současně a již chybějící poznámka „daň odvede zákazník“ byla dostatečným důvodem k tomu, aby režim třístranného obchodu nebylo možné použít.
Proč nakonec vznikla povinnost přiznat DPH v ČR?
Pokud není možné použít zjednodušený režim třístranného obchodu, uplatní se obecná pravidla pro určení místa pořízení zboží. Společnost při nákupu zboží od polských a francouzských dodavatelů použila své české DIČ. Zároveň neprokázala, že by pořízení zboží řádně přiznala v Itálii, tedy ve státě, ve kterém přeprava skončila. NSS proto potvrdil použití § 11 odst. 2 zákona o DPH. Za místo plnění se v takové situaci považuje stát, který vydal DIČ použité při pořízení zboží – v tomto případě Česká republika. Společnost proto musela přiznat DPH v ČR a současně neměla nárok na její odpočet.
Zásada neutrality DPH tím podle soudu porušena není. § 11 odst. 3 zákona o DPH obsahuje korekční mechanismus, podle kterého může pořizovatel následně snížit základ daně v České republice, pokud prokáže, že příslušné pořízení zdanil ve státě ukončení přepravy.