Daňová kontrola je jedním z největších strašáků všech daňových subjektů. Správce daně může zahájit daňovou kontrolu u každého daňového subjektu, a to běžně až tři roky zpětně. Je to z důvodu, že lhůta pro stanovení daně běží 3 roky od podání daňového tvrzení a může se natáhnout až na 10 let. Finanční úřad zahajuje daňovou kontrolu, buď z vlastní inciativy nebo na základě nahlášení, a to nejčastěji na DPH, následně pak na daň z příjmů právnických osob („DPPO“)1

Viz výroční zpráva o činnosti FS za rok 2019. Dostupné zde: https://www.financnisprava.cz/assets/cs/prilohy/fs-financni-sprava-cr/Informace_o_cinnosti_FS_CR_za_rok_2019.pdf

Důkazní břemeno u daňové kontroly

Aby daňový subjekt kontrolu ze strany správce daně tzv. ustál, musí unést své důkazní břemeno, tj. prokázat správci daně pravdivost svých evidencí a tvrzení a vyvrátit všechny jeho pochybnosti. V případě DPH je to náročnější než v případě daně z příjmů, neboť pro kontrolu správnosti DPPO je výchozím bodem správnost účetnictví. Při správně vedeném účetnictví, ze kterého je správně vypočtena daňová povinnost je pak daňová kontrola pouze formalitou. Avšak při nesprávně vedeném účetnictví může správce daně doměřit daň. Jak tedy vykrýt slepá místa v účetnictví, aby byl postih ze strany správce daně co nejnižší?

Jak vykrýt slepá místa v účetnictví?

Předně je potřeba si najít dobrou účetní, ale i u té je vhodné uplatnit pravidlo: důvěřuj, ale prověřuj. Prověřovat byste měli následující:

Věrnost a poctivost účetnictví

Věrné a poctivé zobrazení je hlavní princip účetnictví. Účetnictví je věrné, jestliže obsah zaúčtovaných položek odpovídá skutečnosti a tato skutečnost je zobrazena v souladu s účetními metodami. Účetnictví je poctivé, jestliže jsou při jeho vedení použity účetní metody k dosažení věrnosti. Proto by vždy společnost měla porovnat účetní stav s reálným stavem, např. pokladny, bankovních účtů, ale také by revidovat, zda není třeba účtovat o nedokončené výrobě, opravných položkách, rezervách apod.

Časovou souslednost nákladů a výnosů

Tedy skutečnost, že všechny náklady a výnosy související s daným účetním obdobím byly v tomto období opravdu zaúčtovány. Nejčastěji se tato souslednost řeší na začátku, a nebo na konci účetního období. Jako příklad lze uvést nájemné placené dopředu. Pokud Vaše společnost inkasuje nájemné na leden roku 20X1 v prosinci 20X0, nemůže tento nájem účtovat jako výnos roku 20X0. Takto placené nájemné se účtuje na účet časového rozlišení v roce 20X0 a v roce 20X1 se zaúčtuje do výnosů. Pokud by byl výnos zaúčtován v roce 20X0, došlo by k neoprávněnému zvýšení výnosů a také ke zvýšení základu daně (tzn. i daňové povinnosti). Obdobě to platí i pro nákladové položky.

Tvorbu dohadných položek

Dohadné položky, jak vyplývá z jejich názvu, jsou dohady na hodnotu nákladů nebo výnosů, které věcně i časově patří do účetního období společnosti, nicméně společnost nemá k dispozici doklad, na základě kterého by zaúčtovala přesnou částku do nákladů či výnosů. Proto provede odhad hodnoty nákladu, případně výnosu, který zaúčtuje k rozvahovému dni. Příkladem pro účtování dohadných položek je spotřeba energie, kdy společnost obvykle dostane doklad za spotřebu energií za rok 20X0 až v polovině roku 20X1. Vzhledem k tomu, že spotřeba energií za rok 20X0 je nákladem tohoto roku, musí být náklady na tyto energie zachyceny v účetnictví roku 20X0. Z toho důvodu musí účetní sáhnout k tvorbě dohadných položek. Hodnota zaúčtované dohadné položky by měla odpovídat skutečnosti, neměla by být nadhodnocená, ani podhodnocená. Lze vyjít například ze spotřeby předchozího roku nebo z hodnoty uhrazených záloh. Pokud by dohadná položka nebyla vytvořena a spotřeba by byla zahrnuta do období roku 20X1, jedná se o neoprávněné zahrnutí nákladů do roku, do kterého nepatří a jsou tak v tomto roce daňově neuznatelné, tzn. zvyšují základ daně a daňovou povinnost.

Výdaje vynaložené za jiný subjekt

Může se stát, že společnost zaplatí něco za jednatele nebo za jinou osobu. Takové výdaje by se ale nikdy neměly objevit v nákladech společnosti, neboť se nejedná o její náklad.

Existenci řádných účetních dokladů

V účetnictví společnosti by se měly objevit pouze ty položky, ke kterým existuje řádná dokumentace, tj. účtenky, faktury, pokladní doklady apod. Nelze účtovat do nákladů např. na základě pouhé objednávky či emailové komunikace. Aby společnost unesla své důkazní břemeno při daňové kontrole, musí být schopna prokázat, za co výdaje vynaložila. Správce daně v těchto situacích zajímají primárně řádné účetní doklady, na základě kterých ověřuje pravdivost tvrzení společnosti. Pokud společnost nemá k dispozici tyto doklady, sama si ztěžuje své důkazní břemeno a zhoršuje výsledek daňové kontroly. Na tomto místě je nutno doplnit, že ani bezvadný doklad nemůže sám o sobě zajistit daňovou uznatelnost nákladů. Daně se vždy řídí principem obsah nad formou. Kromě bezvadného dokladu je tak třeba zajistit, aby doklad správně reflektovat skutečnost, tj. že to, co mělo být dle dokladu dodáno, bylo opravdu dodáno a společnost to využila pro dosažení, zajištění a udržení svých zdanitelných výnosů. I sebelepší účetní může opomenout drobnosti, které pak v rámci daňové kontroly mohou způsobit nemalé obtíže, zvláště, pokud daňové přiznání nesestavuje daňový poradce. Proto je lepší nechat si přiznání k dani z příjmů (DPPO) sestavit kanceláří daňových poradců a vyhnout se tak případným vysokým doměrkům ze strany správce daně.