MŮŽE SPRÁVCE DANĚ ODEPŘÍT NÁROK NA ODPOČET DPH V PLNÉ VÝŠI, I KDYŽ ŠKODA ZPŮSOBENÁ STÁTU NA DANI JE NIŽŠÍ?
Soudní dvůr Evropské Unie („SDEU“) se v rozsudku C-596/21 ze dne 24. listopadu 2022 zabýval případem, kdy správce daně odepřel daňovému subjektu nárok na odpočet v plné výši z důvodu účasti na daňovém úniku u DPH, ačkoliv výsledná škoda způsobená státu nedosahovala vysokých částek.
Ve zmíněném rozsudku figurovaly tři daňové subjekty – A, C a W. Daňový subjekt A se dohodl se subjektem C na pořízení vozidla, přičemž subjekt C se po souhlasu daňového subjektu W vydával právě za subjekt W. Daňový subjekt C nejdříve vystavil fakturu subjektu W na částku 52 100,84 EUR, navýšenou o DPH ve výši 9 899,16 EUR, který však vystavil fakturu subjektu A na částku 64 705,88 EUR, navýšenou o DPH ve výši 12 294,12 EUR.
Daňový subjekt A zaplatil subjektu C částku, která byla uvedena na faktuře od subjektu W (64 705,88 EUR + DPH 12 294,12 EUR). Subjekt C platbu přijal, avšak zaplatil DPH uvedené na faktuře, kterou vystavil subjektu W (9 899,16 EUR). Daňový subjekt W nezaplatil žádné DPH a subjekt A si nárokoval odpočet z faktury od subjektu W (tj. částku 12 294,12 EUR), kterou mu správce daně odepřel.
Finanční soud v Německu se proto obrátil na SDEU a ten o celé věci rozhodl překvapivě, když v zásadě potvrdil, že správce daně mohl odepřít nárok na odpočet daňovému subjektu A v celé výši (tj. 12 294,12 EUR). Jak tento svůj přístup v rozsudku SDEU zdůvodnil? Podrobnosti naleznete zde (odkaz na web daňových kontrol EKP).
MŮŽE SPRÁVCE DANĚ ODEPŘÍT NÁROK NA ODPOČET DPH V PLNÉ VÝŠI, IKDYŽ ŠKODA NA DANI JE NIŽŠÍ?
STRUČNÁ REKAPITULACE PŘÍBĚHU
Daňový subjekt A si sjednal pořízení vozidla od daňového subjektu C, který se však vydával za daňový subjekt W, s čímž daňový subjekt C a W souhlasily. Daňový subjekt C nejdříve vystavil fakturu daňovému subjektu W na částku 52 100,84 EUR a k tomu DPH ve výši 9 899,16 EUR za dodání vozidla. Dále daňový subjekt W zaslal daňovému subjektu A na částku 64 705,88 EUR a k tomu DPH ve výši 12 294,12 EUR, přičemž tuto stejnou fakturu předal i daňovému subjektu C, který jí opětovně předal daňovému subjektu A.
Daňový subjekt C obdržel od daňového subjektu A platbu ve výši 64 705,88 EUR a k tomu DPH, přičemž ve svém daňovém přiznání uvedl fakturu znějící na částku 52 100,84 EUR s DPH ve výši 9 899,16 EUR. Toto DPH dále daňový subjekt C zaplatil, zatímco daňový subjekt W neuvedl ve svém přiznání DPH z faktury vystavené na částku 64 705,88 EUR, a tedy DPH ve výši 12 294,12 EUR ani neuhradil.
Daňový subjekt A se ohradil vůči správci daně v Německu a dožadoval se uznání nároku za odpočet DPH ve výši 12 294,12 EUR. Správce daně však oponoval, že daňový subjekt A si nemohl nárok na odpočet uplatnit, protože věděl či vědět mohl o daňovém úniku, kterého se dopustil daňový subjekt C.
PROJEDNÁNÍ FINANČNÍHO SOUDU
Finanční soud v Německu uvedl, že byly obecně splněny podmínky pro uplatnění nároku na odpočet ve výši 12 294,12 EUR, která byla uvedena na faktuře vystavené daňovým subjektem W daňovému subjektu A. Finanční soud upozornil, že vztah mezi daňovými subjekty C a W byl ujednán na základě komisionářské smlouvy, kdy komitentem byl daňový subjekt C, který dále byl i zástupcem daňového subjektu W, který byl komisionářem.
Finanční soud v Německu připustil dvě možné varianty ohledně odepření nároku na odpočet daňovému subjektu A.
První možností bylo odepřít nárok na odpočet v plné výši, ačkoliv škoda na daňovém úniku DPH dosahovala pouze výši 2 934,96 EUR. Tato částka totiž odpovídala rozdílu mezi částkami 12 294,12 EUR a 9 899,16 EUR. Zmíněná částka totiž „chyběla“ ve rozpočtu státu, kdyby veškeré transakce byly uskutečněny řádně.
Druhou možností bylo odepřít nárok pouze v takové výši, který se jevil jako nezbytný pro kompenzaci ztráty daňových příjmů, tedy částku 2 934,96 EUR a částku 9 899,16 EUR by si daňový subjekt A mohl nárokovat jako DPH na vstupu.
POHLED SOUDNÍHO DVORA EVROPSKÉ UNIE
K otázce řešící účast na daňovém úniku se Soudní dvůr Evropské unie („SDEU“) vyjádřil tak, že pouhá skutečnost, že osoba povinná k dani, která pořídila zboží nebo službu v rámci plnění, které je zatíženo daňovým únikem na DPH, a věděla o tom či mohla o tom vědět, je považována za účast na daňovém úniku.
Vztáhne-li se výše uvedené na projednávaný případ, tak pokud daňový subjekt A věděl či mohl vědět o tom, že byl spáchán daňový únik daňovým subjektem C, tak správci daně nic nebrání tomu, aby daňovému subjektu byl odepřen nárok na odpočet, ačkoliv o daňovém úniku už věděl i daňový subjekt W.
Dále SDEU řešil výši odepřeného nároku na odpočet. SDEU již ve své předchozí judikatuře uvedl, že nárok na odpočet musí být odepřen i té osobě povinné k dani, které bylo zboží nebo služba dodána, pokud věděla či mohla vědět, že pořízením zboží nebo služby se účastní daňového úniku. Dále SDEU uvedl, že nárok na odpočet musí být v případě existence daňového úniku odepřen v plné výši.
SDEU zmíněný závěr odůvodnil tak, že pokud by se odepření nároku na odpočet vztahovalo pouze na ty částky DPH, které jsou předmětem daňového úniku, osoby povinné k dani by byly nabádány pouze k přijetí takových opatření, které by omezovaly důsledky případného daňového úniku, nikoliv k tomu, aby přijímaly opatření, kterými by si nepodílely na daňovém úniku či by jej usnadňovaly.
ZÁVĚR
Závěrem lze tedy shrnout, že pokud se daňový subjekt podílí, ač i nevědomky, na daňovém úniku, správce daně mu může z plnění, které bylo předmětem daňového úniku, odepřít nárok na odpočet bez ohledu na to, jaká vysoká byla škoda způsobená právě daňovým únikem na DPH.
Rozsudek lze nalézt zde: https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=267737&pageIndex=0&doclang=CS&mode=req&dir=&occ=first&part=1&cid=16475
(1) Komisionářskou smlouvou se komisionář zavazuje obstarat pro komitenta na jeho účet vlastním jménem určitou záležitost, a komitent se zavazuje zaplatit mu odměnu.
Tj. z toho důvodu, že nepřijal dostatečná opatření, aby se participaci na daňovém úniku vyhnul.