Nejvyšší správní soud zasáhl proti švarcsystému
Nejvyšší správní soud nedávno opět potvrdil, že není důležité, co je napsané ve smlouvě, ale jaký je skutečný obsah pracovního vztahu. Ve svém rozsudku č. 8 Ads 65/2024-53 z 25. února 2025 uložil pokutu 445 000 Kč pro společnost HENNLICH, s.r.o., která spolupracovala se dvěma pracovníky na základě fakturace místo pracovního poměru – ačkoliv jejich činnost měla všechny znaky závislé práce.
Inspektoři práce zjistili, že se jednalo o pracovní činnosti typické pro zaměstnanecký vztah. Dispečerka i vedoucí dopravy byli úzce zapojeni do chodu firmy, pracovali pravidelně, využívali firemní infrastrukturu a dostávali pravidelnou odměnu. Z pohledu práva šlo o tzv. závislou práci podle § 2 odst. 1 zákoníku práce.
Překročení rámce nezávislé činnosti
Soud u obou osob posuzoval zejména míru ekonomické a organizační závislosti. Například dispečerka označila svou roli za podřízenou, pracovala na pravidelné bázi a více než 50 % měsíčního výdělku měla právě ze společnosti HENNLICH. Vedoucí organizace dopravy a správy zase s firmou spolupracoval 26 let a výdělky od ní byly jeho jediným měsíčním příjmem. Po ukončení fakturační spolupráce pak přešel do zaměstnaneckého poměru – čímž se odhalila pravá podstata vztahu.
Mýtus tzv. obojetné činnosti
Firma argumentovala, že jde o činnosti, které mohou být legálně poskytovány jak v pracovním, tak obchodním režimu. NSS se však proti této obraně postavil – tzv. obojetná činnost automaticky neznamená, že práce není závislá. Pokud faktický výkon odpovídá znakům zaměstnaneckého poměru dle zákoníku práce, nelze se schovávat za fakturaci.
Outsourcing a svoboda podnikání? Ne bez hranic
Dalším z argumentů společnosti bylo, že obdobnou práci lze zadat externímu dodavateli. Soud však upozornil, že běžné provozní úkoly jako organizace dopravy či dispečerská činnost zpravidla nelze validně outsourcovat mimo pracovní poměr.
Soud se vypořádal i s dalšími námitkami – například že zaměstnanci neevidovali pracovní dobu, nebyl nad nimi fyzický dohled nebo že chtěli být samostatní. NSS ale připomněl, že subjektivní preference nemohou převážit nad objektivními znaky pracovního vztahu. V ústavní rovině pak soud potvrdil, že ochrana pracovního trhu před tzv. švarcsystémem je legitimním cílem zákonodárce a neporušuje dle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod svobodu podnikání.
Co si z toho mohou firmy odnést?
Rozsudek NSS je jasným potvrzením toho, že obcházení pracovního práva pomocí fakturace není bez rizika. Firmy by měly pravidelně přehodnocovat charakter spolupráce se svými partnery a dodavateli, zejména pokud jde o dlouhodobé a pravidelné výkony práce v rámci jejich organizační struktury.
Podívejte se na naše další články ze světa daní, daňového poradenství a financí. Najdete nás na EKP Advisory, Facebook či LinkedIn.