Podvod na dani a existence úhrady daně k okamžiku vydání rozhodnutí o stanovení daně

Nejvyšší správní soud („NSS“) v nedávné době vydal rozsudek vztahující se k odepření nároku na odpočet v situaci, kdy byl daňový subjekt zapojen do řetězce, ve kterém došlo k podvodu na DPH.

Spornou právní otázkou bylo určení okamžiku, k němuž se posuzuje splnění podmínek pro odepření nároku na odpočet DPH na vstupu z plnění zasažených daňovým podvodem.

Krajský soud celou záležitost posoudil tak, že rozhodné je, že daň chyběla v okamžiku jejího nárokování, které zapojené subjekty činily za účelem získání daňového zvýhodnění. Opačný přístup by dle něj vedl k absurdním důsledkům, které by správce daně nutily neodůvodněně vyčkávat s vyměřením daně tak, aby nebylo možno k této události při posuzování podvodného jednání přihlížet

NSS s uvedeným posouzením nesouhlasil, a uvedl, že „...smyslem odepření nároku na odpočet daně není potrestat daňový subjekt, jenž se zapojil do obchodního řetězce, v němž došlo k podvodu na DPH, nýbrž zajistit, aby nenastala žádná finanční újma na straně státního rozpočtu. Odepření nároku na odpočet daně tedy sleduje obnovení neutrality DPH, čehož je třeba vzhledem k chybějící dani dosáhnout tím, že se jinému daňovému subjektu odejme nárok na odpočet daně na vstupu. S ohledem na výše popsanou povahu opatření státu v podobě odepření nároku na odpočet daně je tedy významné, zda chybějící daň existuje ke dni, kdy se má toto opatření aplikovat, tedy ke dni vydání rozhodnutí o stanovení daně. Skutečnost, že zde byla chybějící daň v minulosti, je významná z toho hlediska, že ospravedlňuje použití různých procesních prostředků, které směřovaly ke správnému zjištění daně, ovšem nelze jí odůvodnit odepření nároku na odpočet.“

Uvedený rozsudek bude mít dle našeho názoru dopad na daňové kontroly DPH, kde byl správcem daně identifikován daňový podvod a následně pak odepřen nárok na odpočet daně.