Úrok z nepředepsaného úroku

Nejvyšší správní soud rozhodoval ve věci úročení úroku z neoprávněného jednání správce daně dle § 254 daňového řádu, který nebyl včas předepsán na osobní daňový účet daňového subjektu.

Primárním titulem pro vznik úroku bylo primárně pozdní vrácení přeplatku na dani ve výši cca 102 mil. Kč, který byl daňovému subjektu vrácen po více než dvou letech. Správce daně nejdříve úrok z neoprávněného jednání předepsat odmítl. Po nějakou dobu trvajícím sporu pak učinil v lednu roku 2019, kdy výsledkem byl předpis úroku z neoprávněného jednání správce daně ve výši cca 35,4 mil. Kč.

Daňový subjekt následně požadovat předepsání „druhého“ úroku z neoprávněného jednání správce daně, a to jako kompenzaci za pozdní připsání prvého úroku ve výši 35,4 mil. Kč. Namítal, že k připsání prvního úroku mělo dojít automaticky do 15 dnů od nabytí účinnosti rozhodnutí, jímž mu byl předepsán první úrok (tj. v prosinci 2015 a nikoliv v lednu 2019).

Správce daně druhý úrok odmítl předepsat s poukazem na zákaz anatocismus (tj. zákaz úročení úroků) uvedený v § 253 daňového řádu ve znění účinném do konce roku 2020, kde byl řešen úrok z prodlení u nedoplatku na příslušenství daně. Tento zákaz pak analogicky aplikoval i na úrok z neoprávněného jednání správce daně (§ 254 daňového řádu). S tímto se NSS neztotožnil a možnost předpisu úroku z neoprávněného jednání správce daně (dle § 254 daňového řádu) připustil. Jeho hlavním argumentem byl rozdílný účel těchto dvou úroků. NSS pak uzavřel, že správce dně nemůže kompenzovat dvojí pochybení (1. pozdní vrácení přeplatku na dani a 2. pozdní připsání úroku z neoprávněného jednání správce daně) pouze jedním úrokem.

Rozsudek lze nalézt zde.