Osvobození od daně při dodání zboží uvnitř EU nelze podle uvedeného rozsudku odmítnout jen proto, že dodavatel nepředložil právě ty důkazní prostředky, které uvádí prováděcí nařízení.
Správce daně má povinnost posoudit veškeré důkazy předložené dodavatelem za účelem určení, zda došlo k dodání zboží uvnitř společenství.

Dodavatel k prokázání uskutečnění dodání zboží uvnitř EU předložil písemná prohlášení pořizovatele, faktury, doklady o odeslání zboží a nákladní listy (CMR). Správce daně přitom nezpochybnil samotnou přepravu zboží do jiného členského státu, avšak dospěl k závěru, že tyto podklady nepostačují k prokázání splnění podmínek pro osvobození podle čl. 45a prováděcího nařízení ke směrnici o DPH. Předkládající soud se proto obrátil na SDEU s dotazem, zda může být osvobození odmítnuto pouze proto, že dodavatel nepředložil výlučně ty důkazní prostředky, které toto nařízení výslovně uvádí.

SDEU konstatoval, že prováděcí nařízení vymezuje situace, kdy se uplatní domněnka splnění podmínek pro osvobození, avšak nepředstavuje vyčerpávající seznam důkazů potřebných k prokázání intra-společenstevního dodání. Upozornil, že ačkoli musí být prokázána přeprava zboží do jiného členského státu, možné důkazní prostředky nejsou omezeny jen na dokumenty uvedené v nařízení. Daňové orgány tedy musí zhodnotit všechny relevantní důkazy předložené dodavatelem a nemohou odmítnout osvobození pouze z důvodu absence některého formálního dokladu.

Soud zároveň zdůraznil, že dokazování přepravy má „volný“ charakter a lze přihlédnout k různým typům dokumentů i okolnostem konkrétní věci a posouzení musí být vždy individuální.

Podívejte se na naše další články ze světa daní, daňového poradenství a financí. Najdete nás na EKP Advisory, Facebook či LinkedIn.