Proti rozhodnutí správce daně se společnost následně bránila, přičemž nezpochybnila, že došlo ke zneužití práva, ale argumentovala tím, že správce daně doměřil nesprávnou daň. Dle společnosti neměl správce daně stanovit srážkovou daň z příjmů právnických osob, ale srážkovou daň z příjmů fyzických osob, jelikož finanční prostředky ve skutečnosti směřovaly fyzické osobě jakožto jedinému akcionáři holdingu. V důsledku pochybení správce daně tak došlo dle společnosti ke stanovení daňové povinnosti na nesprávné dani a současně k uplynutí lhůty pro stanovení daně z příjmů fyzických osob vybírané srážkou. Krajský soud žalobu společnosti zamítl, a proto společnost podala kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. 

Nejvyšší správní soud argumentaci společnosti také zamítl a konstatoval, že podstatou zákazu zneužití práva je snaha o to, aby byl nastolen takový stav, jako by ke zneužití vůbec nedošlo. Výsledkem by tedy mělo být odčerpání neoprávněně získané daňové výhody, a to od osoby mající povinnost srážku daně provést a odvést finančnímu úřadu. Pokud by totiž ke zneužití práva nedošlo, společnost by jako plátce srážkové daně byla v souvislosti s vyplacením podílů na zisku povinna srážkovou daň odvést.

Dále Nejvyšší správní soud zdůraznil, že pro posouzení věci není role jednotlivých subjektů zúčastněných na zneužívající transakci rozhodující, jelikož tato skutečnost nemá na daňovou povinnost společnosti jakožto plátce srážkové daně žádný vliv. Správce daně si tak mohl v posuzované věci vybrat, zda stanoví srážkovou daň z příjmů právnických nebo fyzických osob, jelikož obě varianty by vedly k totožnému výsledku – ke stanovení daňové povinnosti společnosti jakožto plátci daně, která má povinnost tuto daň srazit a odvést.

Tento rozsudek tak správci daně poskytuje určitou flexibilitu při výběru způsobu odčerpání neoprávněné daňové výhody při zjištění zneužití práva.

Podívejte se na naše další články ze světa daní, daňového poradenství a financí. Najdete nás na EKP Advisory, Facebook či LinkedIn.