Daně a finance Zveřejnění účetní závěrky prostřednictvím správce daně Generální finanční ředitelství mění některé daňové a další zákony novelou zákona o účetnictví zákonem č. 609/2020 Sb. S účinností od 1. 1. 2021 je umožněno obchodním korporacím požádat správce daně z příjmů, aby předal účetní závěrku obsaženou v daňovém přiznání příslušnému rejstříkovému soudu místo této společnosti. Tato možnost se týká těch společností, které účetní závěrku nepředávají do sbírky listin veřejného rejstříku prostřednictvím České národní banky. Nová právní úprava stanovuje možnost předávat účetní závěrku více subjektům státní správy prostřednictvím jednoho daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob. Novela cílí na snížení administrativní zátěže a vyhnutí se několikanásobnému odevzdávání stejných formulářů vícero orgánům veřejné moci, a to finanční správě jako přílohu daňového přiznání a dále založení stejné účetní informace do sbírky listin veřejného rejstříku. Účetní závěrku bude možné nově založit do sbírky listin veřejného rejstříku formou přílohy k formuláři daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období započaté v roce 2021 (tedy za období, které započalo nejdříve 1. ledna 2021 a skončilo nejdříve 31. prosince 2021), kdy správce daně toto založení zprostředkuje. Tiskopis přílohy s označením „Žádost o předání účetní závěrky do sbírky listin veřejného rejstříku“ je dostupný v databázi tiskopisů na webu finanční správy. Jinou formou a v jiné podobě účinně požádat správce daně o předání sbírky listin veřejného rejstříku nelze. K úkonu zveřejnění účetní závěrky není potřeba udělení speciální plné moci, dostačující je plná moc, která zahrnuje rozsah pro podání daňového přiznání k dani z příjmů. Nutný je naopak požadavek elektronické formy podání daňového přiznání včetně všech jeho příloh v takovém formátu, struktuře a za podmínek, které stanovuje daňový řád. Žádost o předání účetní závěrky není možné podat samostatně, ale musí být součástí daňového přiznání, případně dodatečného daňového přiznání. Pokud jsou splněny všechny stanovené podmínky pro podání žádosti o zveřejnění účetní závěrky, správce daně předá prostřednictvím informačních systémů účetní závěrku rejstříkovému soudu ke zveřejnění ve sbírce listin. Předání účetní závěrky proběhne výhradně v takovém rozsahu, který si určí účetní jednotka (daňový subjekt). Za to, zda rozsah přiložených dokumentů odpovídá rozsahu, který plyne účetní jednotce ze zákona o účetnictví, zodpovídá zcela účetní jednotka. Okamžik podání daňového přiznání u příslušného správce daně je považováno za okamžik splnění (částečné splnění) povinnosti účetní jednotky zveřejnit účetní závěrku. Máte-li zájem o další aktuality, sledujte nás na EKP Advisory, Facebook či LinkedIn.

Daně a finance Daňová uznatelnost darů na podporu třetích zemí V reakci na napadení Ukrajiny Ruskou federací jsme svědky zvýšeného zájmu o poskytování darů. Mnoho Čechů i českých firem daruje prostředky na podporu Ukrajiny a jejích obyvatel s cílem pomoci. Za jakých podmínek je však možné tyto dary odečíst od základu daně z příjmů a uplatnit tak jejich daňový efekt? Ačkoliv se v daňové legislativě podporuje darování s nezištným cílem pomoci, z pohledu daně z příjmů nemusí být každý dar daňově uznatelný. Zákon o daních z příjmů stanovuje pro daňovou uznatelnost darů jednoznačné podmínky, kterými jsou sídlo nebo bydliště obdarovaného subjektu, účel daru a částka daru (jak minimální, tak maximální uznatelná). Komu mám dar poskytnout, aby byl daňově uznatelný? V souvislosti s Ukrajinou je pro daňovou uznatelnost daru limitující sídlo nebo bydliště obdarovaného. Podle legislativy je podmínkou, aby obdarovaná instituce měla sídlo na území Evropské unie (EU) nebo Evropského hospodářského prostoru (EHP), kdy totéž platí také pro bydliště obdarovaných fyzických osob. Jelikož Ukrajina není ani součástí EU, ani EHP, pak dary přímo poskytnuté do Ukrajiny (tzn. organizacím se sídlem zde nebo samotným postiženým Ukrajincům) není aktuálně možné odečíst od základu daně z příjmu. Stejné znemožnění uznatelnosti platí i pro dary poskytnuté na účet Ukrajinského velvyslanectví, protože tento bankovní účet je vlastněný organizací či státem mimo EU/EHP. Z výše uvedených důvodů pro maximalizaci daňového efektu darů doporučujeme darovat peníze renomovaným neziskovým organizacím sídlícím na území České republiky nebo v jiném členském státě EU, které dary využijí v rámci organizované pomoci. Je nějak limitující účel daru? V případě poskytnutí daru za účelem humanitární pomoci na Ukrajině je účel darování zákonem splněn a není zde podmínka limitující uznatelnost. Veškeré dary související s humanitární, sociální, zdravotní, charitativní a další bohulibou činností lze daňově uznat. Jakou částku darovat, aby byl dar daňově uznatelný? Zákon limituje částky zvlášť u fyzických a právnických osob. U fyzických osob musí být součet výše darů za zdaňovací období alespoň 1 000Kč nebo 2% ze základu daně, aby je bylo možné daňově odečíst. Naopak nejvyšší hodnota daru, kterou lze daňově uznat u fyzických osob, je 15% ze základu daně poplatníka. Daňový efekt daru u poplatníka obvykle způsobí absolutní úsporu na dani ve výši patnácti procent z jeho uznané hodnoty (tedy z darované částky ve výši 1 000Kč absolutně ušetříme na dani z příjmu 150 Kč). U právnických osob musí být výše daru za zdaňovací období alespoň 2 000Kč. Výše darů, kterou lze daňově uznat je pak omezena na hodnotu 10% z upraveného základu daně. Na závěr bychom chtěli upozornit, že dar může být uskutečněný jak v peněžní, tak v naturální formě (např. poskytnutí zdravotních pomůcek). Hodnota naturálního daru je pak rovna pořizovací ceně nebo zůstatkové daňové hodnotě u poplatníků vedoucích účetnictví či daňovou evidenci, popřípadě ceně obvyklé u ostatních subjektů. Ministr financí Zbyněk Stanjura předložil vládě novelou zákona o daních z příjmů, která by mohla rozšířit daňové odpočty v souvislosti s dary pro Ukrajinu. Máte-li zájem o další aktuality, sledujte nás na EKP Advisory, Facebook či LinkedIn.

Daně a finance DPH jako bič na plátce, anebo je to celé „podvod“? V posledních měsících se stále častěji u plátců DPH objevují ze strany finančních úřadů výzvy k prokázání oprávněnosti nároku na odpočet DPH u vybraných přijatých plnění. Ve chvíli, kdy se plátce daně začne o dotčené dodávky (většinou služeb) zajímat, odhalí často o svých dodavatelích znepokojivé informace. Pokud tito dodavatelé s odběratelem nespolupracují, dotazovaný plátce v dalším kroku zjistí, že udržení důkazního břemene pro prokázání nároku na odpočet nebude jednoduché. Plátci je přitom zcela jasné, že pokud důkazní břemeno neudrží, přijde o uplatňovaný nárok na odpočet. Logicky se pak objeví následují otázky: „Proč my?“ …. Jsme přeci solidní firma“; „Co zatím je?“; „Jak mám nyní postupovat“? Cílem našeho článku je odpovědět Vám právě na výše uvedené. Nárok na odpočet DPH Nárok na odpočet DPH je základním právem plátce, které plyne ze samotné podstaty systému DPH. Proto není v zásadě možné ho omezit z formálních důvodů. Dle ustanovení § 72, odst. 1, písm. a) zákona o dani z přidané hodnoty (ZDPH) je plátce „oprávněn k odpočtu daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, které v rámci svých ekonomických činností použije pro účely uskutečňování zdanitelných plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku.“ Podmínky pro vznik a uplatnění nároku na odpočet daně na vstupu lze rozdělit do dvou kategorií, a to na hmotněprávní a formální. Za splnění hmotněprávních a formálních podmínek nároku na odpočet daně je daňovému subjektu nárok na odpočet daně přiznán, neboť, jak Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) ve svých rozsudcích opakovaně rozhodl, je nárok na odpočet daně daný článkem 167 a dalšími články Směrnice nedílnou součástí systému DPH a v principu nesmí být omezen. Příkladem výše uvedených rozhodnutí SDEU je např. rozsudek C-516/14 Barlis 06 viz. body 40)-44). Dle ustanovení § 73 odst. 1, písm. a) ZDPH je plátce pro uplatnění nároku na odpočet daně povinen splnit tyto podmínky: „při odpočtu daně, kterou vůči němu uplatnil jiný plátce, mít daňový doklad,“. Ustanovení § 73 odst. 5 ZDPH dále určuje, že v případě, kdy „neobsahuje-li doklad pro prokázání nároku na odpočet daně všechny předepsané náležitosti daňového dokladu, lze nárok prokázat jiným způsobem.“ Prokázáním nároku na odpočet daně se zabýval i Nejvyšší správní soud (NSS) v rozsudku 5 Afs 65/2013-79, který se ve svých závěrech shoduje s SDEU: „Nejvyšší správní soud konstatuje, že i přes zákonné restrikce týkající se formalit, je odpočet daně základním právem plátce, které plyne ze samotné podstaty systému DPH, lze jej proto odmítnout jen ze závažných důvodů, nikoli z důvodů formálních a nad rámec mantinelů daných Šestou směrnicí, resp. Směrnicí Rady 2006/112/ES, ze dne 28.11.2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.“ Současně v rozsudku č.j. 7 Afs 55/2011-87 ze dne 29.12.2011 NSS jednoznačně uvedl, že nárok na odpočet lez prokázat i dalšími důkazními prostředky: „…. I v daňovém řízení ovšem může k prokázání určitých skutečností postačovat i řetězec nepřímých důkazů, tedy ve svém souhrnu logická, ničím nenarušená a uzavřená soustava vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících nepřímých důkazů, které vcelku shodně a spolehlivě dokazují skutečnost nebo skutečnosti, které jsou v takovém příčinném vztahu k dokazované skutečnosti, že z nich je možno vyvodit jen jediný závěr a současně vyloučit možnost jiného závěru (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 24. 3. 1970, sp. zn. 7 Tz 84/69, zveřejněné pod č. 38/1970 Sb. rozh. tr.).“ V souladu s výše uvedeným je možné shrnout, že nárok na odpočet daně na vstupu lze uplatnit při splnění následujících podmínek: poskytovatelem plnění byl plátce, plnění bylo poskytováno na základě daňového dokladu, kterým příjemce plnění disponuje, k plnění reálně došlo a daňový subjekt je schopen jej dokázat. Prokázání nároku na odpočet – důkazní břemeno V případě prokázání nároku na odpočet nese důkazní břemeno daňový subjekt. Uvedené vyplývá z § 92 daňového řádu, podle kterého „prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v daňovém tvrzení a dalších podáních.“ Na zmíněné ustanovení logicky navazuje i judikatura NSS, která tuto skutečnost vymezuje takto: „Daňové řízení je tedy postaveno na zásadě, že každý daňový subjekt má povinnost daň přiznat, tzn. že nese břemeno tvrzení, a povinnost svá tvrzení doložit, tzn. že nese břemeno důkazní. Svá tvrzení daňový subjekt prokazuje zejména svým účetnictvím a jinými povinnými evidencemi a záznamy“ To však neplatí, vždy. V některých případech leží důkazní břemeno na správci daně. To platí i pro případ prokázání účasti na daňovém podvodu na DPH. Z toho vyplývá, že usvědčit daňový subjekt z účasti na podvodu, nebo z neunesení neprokázání podmínek pro uplatnění nároku na odpočet je pro správce daně velký rozdíl. Zatímco v prvně jmenovaném případě má správce daně plno práce, v druhém případě ji velmi jednoduše přenese na daňový subjekt. Co vlastně rozumíme daňovým podvodem na DPH? Daňovým podvodem (resp. podvodem na dani z přidané hodnoty) judikatura SDEU vymezuje situaci, kdy ve své podstatě není daňovým subjektem odvedena určitá částka získaná jako daň z přidané hodnoty a druhý daňový subjekt si ji čerpá za nestandardních okolností. Obdobně podvod na dani z přidané hodnoty chápe i NSS, který podvodem na dani z přidané hodnoty vymezuje situaci, v níž jeden z účastníků neodvede státní pokladně vybranou daň, další si ji odečte, a to za účelem získání zvýhodnění, které je v rozporu s účelem Směrnice, neboť uskutečněné operace neodpovídají běžným obchodním podmínkám (viz např. rozsudek NSS ze dne 21.4.2010, č. j. 9 Afs 111/2009-274). Účast daňového subjektu na daňovém podvodu má pak za následek omezení jeho nároku na odpočet. Z praxe Vraťme se nyní k případu, představenému v úvodu článku. Po revizi toho, co má na základě výzvy správce daně daňový subjekt prokázat a následném kontaktu vybraného dodavatele začne mít mlhavé tušení „o čem to může být“. Problematickým prvkem přitom ani nemusí být dodavatel daňového subjektu samého, ale následné články dodavatelského řetězce. Jak vyplývá z výše uvedeného, je v tomto případě pro správce daně daleko jednodušší rozporovat nárok na odpočet na odběratelské straně než prokazovat dodavateli, že se účastnil daňového podvodu (o čemž věděl, nebo vědět mohl). Pozorný čtenář se na tomto místě také rychle dovtípí, kde leží tzv. jádro pudla, respektive dokáže si odpovědět na otázky „Proč my?“ …. Jsme přeci solidní firma“; „Co

Daně a finance Daně v marketingu Marketing dokáže významně zviditelnit společnost či podnikatele na trhu a zajistit tím nový přísun zákazníků. Avšak co se považuje za marketingový náklad? Jak se na marketingové náklady dívá zákon o daních z příjmů a zákon o dani z přidané hodnoty? Jak lze prokázat přijetí marketingových plnění? Ačkoliv marketingové náklady nejsou v daňových zákonech nijak striktně vymezeny, lze mezi ně zařadit například propagační a marketingové akce, poskytování propagačních předmětů, bonusy, skonta, spotřebitelské soutěže a loterie, poskytování vzorků výrobků a darů a dále nakoupené služby a zboží, které jsou využity při marketingových akcí. Pro určení daňové uznatelnosti marketingových nákladů se musí vycházet z obecných podmínek stanovených v § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Náklady (popř. výdaje) prokazatelně vynaloženy za účelem dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů dále musí být správně zúčtovány z hlediska věcné a časové souvislosti. Pouze dary, jakožto marketingové náklady, mají zvláštní ustanovení v zákoně o daních z příjmů, a to v § 25 odst. 1 písm. t), kdy dar je daňově uznatelným nákladem při splnění následujících podmínek: Je opatřen jménem nebo ochrannou známkou poskytovatele daru NEBO názvem propagovaného zboží či služby; Hodnota daru bez DPH není vyšší jak 500,- Kč Dar není předmětem daně spotřební (to neplatí u darovaného tichého vína, kdy v podstatě sazba u daně z vína a meziproduktů u tichých vín je 0,- Kč). Poskytne-li podnikatelský subjekt někomu dar, nejedná se za níže uvedených podmínek o dodání zboží dle § 13 odst. 7 písm. c zákona o dani z přidané hodnoty. Jinými slovy nemusí být z poskytnutí daru odvedena daň z přidané hodnoty. Podmínkou však je, že pořizovací hodnota daru nesmí být vyšší než 500,- Kč bez DPH. Z nakoupeného daru si lze nárokovat daň na vstupu, pokud je splněna podmínka uvedena pro dary v zákoně o daních z příjmů, tj. nesmí se jednat o náklady, které zákon o daních z příjmů výslovně označuje za nedaňové. Obecně daňový subjekt musí prokázat vše, co má povinnost tvrdit dle § 92 odst. 3 daňového řádu (např. výši daňové uznatelnosti nákladů v přiznání). U marketingových nákladů by měla být daňovým subjektem prokázána: Věcná souvislost reklamních nákladů s předmětem podnikání Faktické přijetí reklamních služeb Cena reklamních nákladů odpovídá cenám v běžných tržních podmínkách Faktické přijetí reklamních služeb lze prokázat např. svědeckými výpověďmi svých zaměstnanců, kteří průběžně kontrolovali poskytování reklamních služeb, nebo fotografiemi, které by měly být pořízeny v různých časech a na různých identifikovatelných místech, aby bylo možné odvodit skutečný rozsah reklamy. Máte-li zájem o další aktuality, sledujte nás na EKP Advisory, Facebook či LinkedIn.

Daně a finance Lze efektivně docílit snížení úroku z prodlení? Jak jsme Vás již informovali v jednom z našich předchozích příspěvků, změnila se výše úroku z prodlení od 1.1.2021 na úroveň úroku z prodlení dle občanského zákoníku, tj. nyní 8,5 % p.a. Do 31. 12. 2020 daňový řád stanovil, že výše úroku z prodlení odpovídá roční výši repo sazby stanovené ČNB zvýšené o 14 % a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.  Uvedená sankce vzniká od čtvrtého dne následujícího po původním dni splatnosti daně do dne její platby. V případě vyšších doměrků na základě kontrol za historická období pak často dochází ke vzniku poměrně citelných částek, které je daňový subjekt správci daně povinen uhradit. Zcela logicky pak může vyvstat otázka, zda neexistují cesty k jeho snížení. Jednou z takových cest je snížení úroku na základě žádosti o prominutí. Základními předpoklady pro zahájení řízení ve věci prominutí je: úhrada správního poplatku, který momentálně pro případy, kdy je žádáno o prominutí úroku vyššího než 3 000 Kč, tisíc korun; a úhrada daně, v důsledku jejíhož neuhrazení úrok vznikl. Docílit snížení úroku pak lze ještě prostřednictvím žádosti o posečkání úhrady daně, kdy po dobu posečkání vzniká úrok pouze v poloviční výši. Nadto lze i u úroku z posečkané částky žádat o prominutí. Máte-li zájem o další aktuality, sledujte nás na EKP Advisory, Facebook či LinkedIn.

Daně a finance Je možno snížit penále vzniklé na základě daňové kontroly? V minulém příspěvku jsme Vám nastínili možnost, jak snížit úrok z prodlení. V tomto příspěvku bychom se chtěli zaměřit na možnosti a podmínky pro snížení penále, které vzniká ze zákona po uzavření daňové kontroly, skončila-li nálezem. Penále samo o sobě vzniká z částky doměřené daně, a to ve výši 20% (je-li daň zvyšována nebo snižován daňový odpočet), nebo 1 % (je-li snižována daňová ztráta). Správce daně může prominout až 75% penále. První podmínkou prominutí je úhrada daně, v důsledku jejíhož doměření penále vzniklo. Druhou podmínkou je, pokud žádáte o prominutí částky vyšší než 3 000 Kč, úhrada správního poplatku, který aktuálně činí 1000 Kč. Dále správce daně, stejně jako je tomu u promíjení úroku z prodlení, zjišťuje, zda daňový subjekt nebo osoba, která je členem jeho statutárního orgánu, v posledních třech letech neporušili závažným způsobem daňové nebo účetní předpisy. Co se rozumí „závažným porušením daňových nebo účetních předpisů“ je definováno v pokynu finanční správy č. D-47. Může to být například skutečnost, že je daná osoba z pohledu DPH nespolehlivým plátcem nebo osobou, případně byla této osobě pravomocně uložena pokuta podle zákona o účetnictví. V poslední fázi správce daně hodnotí, jakou měrou s ním daňový subjekt při vedení kontroly spolupracoval. Míra „nespolupráce“ při daňové kontrole tak může maximální částku pro prominutí snížit ještě o 20 % – 100 %. Na podání žádosti jako takové není předepsán žádný formulář – záleží tedy na daňovém subjektu, jak se s jejím sestavením vypořádá. Pamatujte, že žádost lze podat do tří měsíců po nabytí právní moci platebního výměru, kterým byla kontrola zakončena. Máte-li zájem o další aktuality, sledujte nás na EKP Advisory, Facebook či LinkedIn.

Daně a finance Online portál MOJE daně V roce 2021 Finanční správa představila nový projekt s názvem MOJE daně. Tento projekt má za cíl zjednodušit komunikaci mezi daňovými subjekty a finanční správou. Součástí MOJE daně je portál Online finanční úřad, kde si daňový subjekt může zobrazit informace shromažďované ve spisu a na osobních daňových účtech. Dále může získávat informace o svých právech a povinnostech a činit podání s vybranými informacemi, které o něm správce daně zpracovává. Portál Online finanční úřad umožňuje daňovému subjektu podávat daňová přiznání a činit podání správci daně elektronicky, bez nutnosti zakládat si datovou schránku. Dále jsou daňovému subjektu připomínány splatnosti plateb jednotlivých daní skrze osobní daňový kalendář. Pro přihlášení lze využít e-identitu, tedy elektronické ověření totožnosti daňového subjektu, přihlášení skrze internetové bankovnictví či přihlášení přes datovou schránku. Pokud by ani jeden z uvedených způsobů nevyhovoval daňovému subjektu, lze si vyžádat osobní přístupové údaje od finanční správy. Jelikož podání daňových přiznání přes portál Online finanční úřad se považuje za podání elektronicky, lhůta pro podání daňových přiznání k daním z příjmů se prodlužuje automaticky z tradičních 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období na 4 měsíce po uplynutí zdaňovacího období (v souladu s § 136 daňového řádu). Samozřejmě podává-li daňový subjekt přiznání k daním z příjmů prostřednictvím daňového poradce či má povinnost auditu, lhůta pro podání přiznání je vždy 6 měsíců po uplynutí zdaňovacího období. Portál však umožňuje podat přiznání i k dalším daním, například k silniční dani, dani z nemovitých věcí, dani z přidané hodnoty a kontrolní hlášení. Máte-li zájem o další aktuality, sledujte nás na EKP Advisory, Facebook či LinkedIn.

Daně a finance Optimalizace mzdových nákladů v roce 2021 – benefity, výdajové paušály a ostatní zvýhodněné příjmy společnosti Mzdové náklady zaměstnavatele nepředstavují jen hrubá mzda, odvody na sociálním pojištění placené zaměstnavatelem a pojištění, ale také různé benefity náhrady mzdy. V tomto článku Vám nastíníme často poskytované náhrady zaměstnavateli, jako je cestovné, stravenkový paušál, ošatné či náhrady za práci na homeoffice. Dozvíte se také, jak postupovat při daňovém řešení různých benefitů. Cestovné V souladu se zákoníkem práce má zaměstnavatel povinnost poskytovat řadu cestovních náhrad. Mezi ně patří náhrada za jízdní výdaje, náhrada za jízdní výdaje k návštěvě člena rodiny, náhrady výdajů za ubytování, stravné a nutné vedlejší výdaje. U cestovních náhrad je důležité, že do výše limitů stanovených zákony se nepovažují za příjmy ze závislé činnosti a jsou pro zaměstnavatele daňově účinné. V opačném případě jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob a podléhají odvodům na sociálním pojištění a pro zaměstnavatele jsou takovéto náhrad daňově neuznatelné. Stravenkový paušál Od 01.01.2021 mohou zaměstnavatelé vedle závodního stravování a stravenek poskytovat zaměstnancům také peněžitý příspěvek na financování stravování, tzv. stravenkový paušál. Stravenkový paušál je pro zaměstnavatele v plné výši daňově uznatelným nákladem. Na straně zaměstnance je osvobozený od daně z příjmů a od pojistného na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění pouze do výše limitu stanovým zákonem od dani z příjmů. Částka nad tuto hranici na straně zaměstnance podléhá dani z příjmů a odvodům pojistného. Ošatné Z pohledu zákoníku práce je povinnost zaměstnavatele poskytnout osobní ochranné pracovní prostředky (tj. i pracovní obuv či oděv), jestliže není schopen zamezit rizikům prostřednictvím různých opatření. Ty náleží zaměstnanci na základě konkrétních podmínek a rizik pracovního prostředí a zaměstnavatel je nesmí nahrazovat finančním plněním. Z pohledu zákona o daních z příjmů se za příjmy ze závislé činnosti a předmětem daně není hodnota osobních ochranných pracovních prostředků, pracovních oděvů a obuvi včetně příspěvků na jejich udržování. Homeoffice V současné době covidové se lze více setkat s náhradou za práci na homeoffice. V takovém případě náleží zaměstnanci náhrada nákladů při výkonu práce v režimu homeoffice. Takovou náhradu mohou představovat např. náklady na internetové připojení, za spotřebovanou energii apod. Zaměstnavatel přitom může sjednat (např. ve vnitřním předpise) výši a způsob poskytnutí náhrad. Benefity a jejich skutečné daňové řešení Zaměstnaneckých benefitů existuje celá řada – peněžní, nepeněžní, osvobozené do limitu, osvobozené zcela. Při jejich daňovém řešení je potřeba řešit hned několik otázek. Mezi ně patří: Jedná se o předmět daně z příjmů ze závislé činnosti? Jedná se o příjem podléhající dani z příjmů FO či je osvobozen? Jedná se o příjem podléhající sociálnímu pojištění? Jedná se o daňové účinný náklad na straně zaměstnavatele? Máte-li zájem o další aktuality, sledujte nás na EKP Advisory, Facebook či LinkedIn.