Daně a finance Způsoby, jak odměňovat společníky a jednatele společnosti V tomto článku ve stručnosti uvedeme, jaké jsou možné formy odměňování společníků a jednatelů společností. Zmíníme i případná rizika, která jsou s některými formami odměňování spojená. Příspěvek však neobsahuje úplný výčet forem odměňování, pouze vybrané. Jako první možnost se naskýtá odměna formou mzdy. Tato odměna je zdaňována stejně jako příjem zaměstnance a podléhá zdravotnímu a sociálnímu pojištění. Odměna za práci společníka mu může náležet na základě pracovněprávního vztahu, tj. formou pracovního poměru, dohody o provedení práce či dohody o pracovní činnosti. Odměna za výkon funkce jednatele náleží jednateli na základě smlouvy o výkonu funkce. Jako další možnost odměňování se nabízí fakturace za práci pro společnost. Tento způsob odměňování s sebou nese ale jistá rizika. Zákon o daních z příjmů totiž pokládá práci jednatelů a společníků pro společnost za závislou činnost, tudíž fakturace za práce společnosti je trnem v oku finančnímu úřadu, který zpravidla posuzuje práci jednatelů a společníků za závislou činnost. Následně tak vznikají často daňové doměrky. Jiný způsob odměňování může být v podobě výplaty podílů na zisku, které se vyplácí ze zisku po zdanění. Pro výplatu podílů na zisku je potřeba dodržovat podmínky, které stanovuje obchodní zákoník. O výplatě podílů na zisku musí rozhodnout valná hromada. Podíl na zisku společníka bude daněn jako příjem z kapitálového majetku (ustanovení § 8 zákona o daních z příjmů), který bude podléhat 15 % srážkové dani. Podíl na zisku jednatele, jako osoby, která nemá majetkový podíl na společnosti, se považuje za příjem ze závislé činnosti, který podléhá odvodům na sociální a zdravotní pojištění. Výplata podílu na zisku jednateli by měla být ukotvena ve smlouvě o výkonu funkce. V neposlední řadě lze odměnit společníky a jednatele ve formě různých zaměstnaneckých benefitů, které jsou upraveny v zákoně o daních z příjmů. Jedná se například o poskytnutí služebního auta pro soukromé účely či o příspěvky na životní a penzijní pojištění, nepeněžní příspěvek na rekreaci a jiné benefity. U každého z benefitu je potřeba určit daňový režim, tj. zda je daný benefit na straně zaměstnance osvobozený od daně, či je zdanitelný a tedy podléhá odvodům na sociální a zdravotní pojištění a dále zda je benefit z pohledu zaměstnavatele nákladem daňově uznatelným nebo neuznatelným. Máte-li zájem o další aktuality, sledujte nás na EKP Advisory, Facebook či LinkedIn.

Daně a finance Bartery, soutěže a spolupráce na sociálních sítích: Jak vše zahrnout do daňového přiznání? Řada společností nespoléhá v současné době na propagaci svých výrobků a služeb pouze prostřednictvím vlastních webových stránek či reklam v televizi, ale ve stále větší míře se obrací na blogery nebo známé osobnosti (dále jen „influenceři“), kteří jim, ať už např. prostřednictvím reklamy na blogu nebo recenze na dané produkty na sociálních sítích, pomáhají výrobky a služby zviditelnit. Zaměříme-li se na činnost influencerů z pohledu příjmů plynoucích ze spolupráce s různými společnostmi, zjistíme, že se z velké části jedná o osoby samostatně výdělečně činné (dále jen „OSVČ“). Z tohoto důvodu se v následujícím článku nejprve zaměříme na povinnosti související s příjmy ze samostatné činnosti. Následně Vám přiblížíme barterovou spolupráci a spotřebitelskou soutěž z pohledu daní. OSVČ Pokud dosahujete příjmů např. z psaní článků na svém blogu či sociálních sítích, tvorby videí či prodeje vlastních produktů, je nutné si uvědomit, jaké jsou daňové dopady této činnosti. Pokud se nejedná o příjmy ze závislé činnosti (zjednodušeně zaměstnání), lze tyto příjmy při splnění stanovených podmínek považovat za příjmy ze samostatné činnosti dle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. V takovém případě se z Vás stává OSVČ. Činnost blogerů je ve většině případů klasifikována jako živnost volná, což znamená, že k jejímu provozování je nutné splnit všeobecné podmínky stanovené živnostenským zákonem a získat živnostenské oprávnění. Zvláštní podmínky pro její provozování, jako je např. prokázání odborné způsobilosti dle § 21 a § 22 živnostenského zákona, stanoveny nejsou. Kromě ohlášení živnosti živnostenskému úřadu je mimo jiné nutné splnit další povinnosti, a to ve vztahu k příslušné správě sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovně a dále příslušnému finančnímu úřadu. K hlavním povinnostem vůči příslušné správě sociálního zabezpečení patří: oznámení o zahájení, příp. ukončení samostatné výdělečné činnosti na předepsaném tiskopisu, placení pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, v případě účasti na nemocenském pojištění placení pojistného na nemocenské pojištění, podávání Přehledu o příjmech a výdajích OSVČ atd. K hlavním povinnostem vůči příslušné zdravotní pojišťovně patří: oznámení o zahájení, příp. ukončení samostatné výdělečné činnosti na předepsaném tiskopisu, placení pojistného na zdravotní pojištění formou záloh a doplatku (pokud se na Vás nevztahuje osvobození od placení záloh), podávání Přehledu o příjmech a výdajích OSVČ atd. K hlavním povinnostem vůči příslušnému finančnímu úřadu patří (při splnění podmínek stanovených příslušným zákonem): přihláška k registraci k dani z příjmů fyzických osob, přihláška k dani z přidané hodnoty (pokud se OSVČ tato povinnost týká), povinnost podat přiznání k dani z příjmů fyzických osob atd. Splnění registračních povinností si lze do jisté míry usnadnit prostřednictvím Centrálního registračního místa, kde můžete prostřednictvím Jednotného registračního formuláře učinit výše uvedené registrace, resp. přihlášky a hlášení do výše uvedených evidencí. Po úspěšné registraci na příslušném finančním úřadu Vám správce daně přidělí daňové identifikační číslo, které jste povinni uvádět při styku se správcem daně ve všech případech týkajících se daní, ke kterým jste registrován. Jako OSVČ si můžete zvolit, zda budete uplatňovat výdaje prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmu, nebo v paušální výši, přičemž způsob uplatnění výdajů nelze zpětně měnit. V případě příjmů z živnostenského podnikání (s výjimkou příjmů z živnostenského podnikání řemeslného) lze uplatnit paušální výdaje ve výši 60 % z příjmů z živnostenského podnikání, nejvýše však lze uplatnit výdaje do částky 1 200 000 Kč. Při splnění podmínek stanovených v ZDP máte zároveň při samostatné činnosti možnost rozdělit své příjmy a výdaje na jejich dosažení, zajištění a udržení na s Vámi spolupracující osobu. Tou může být dle § 13 ZDP spolupracující manžel, spolupracující osoba žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti, člen rodiny zúčastněný na provozu rodinného závodu.Podíl příjmů a výdajů připadajících na spolupracující osobu, které lze tímto způsobem rozdělit, včetně stanovení případů, kdy naopak toto rozdělení nelze využít, je stanoven v § 13 ZDP. Po popisu základních povinností souvisejících s dosahováním příjmů ze samostatné činnosti Vám již přiblížíme jeden z konkrétních způsobů spolupráce, a sice barterovou spolupráci. Barterová spolupráce Pod označením barterová spolupráce si lze představit např. situaci, kdy společnost poskytne influencerovi své produkty, který na ně poskytne recenzi na svém profilu na sociálních sítích, blogu apod. Z pohledu daní je nutné na barter pohlížet jako na dvě samostatné transakce a posoudit je tudíž jednotlivě. První transakcí se v tomto případě rozumí poskytnutí reklamní služby influencerem, druhou pak dodání zboží společností influencerovi. Dopady první transakce z pohledu ZDP a ZDPH: Influencer Influencer vystaví daňový doklad za poskytnutí reklamní služby. Pokud je plátcem DPH, vyčíslí v rámci dokladu i daň z přidané hodnoty. Společnost Pokud společnost prokáže skutečné uskutečnění těchto reklamních služeb a zároveň splní další požadavky pro daňovou uznatelnost nákladů dle ZDP, jedná se o daňově uznatelný náklad společnosti. V případě, že byl daňový doklad za reklamní služby vystaven včetně daně z přidané hodnoty a společnost je plátcem daně z přidané hodnoty, může si společnost uplatnit nárok na odpočet daně z přidané hodnoty. Dopady druhé transakce z pohledu ZDP a ZDPH: Společnost Společnost vystaví daňový doklad influencerovi za dodání zboží. Pokud je společnost plátcem DPH, vyčíslí na daňovém dokladu i daň z přidané hodnoty. Z pohledu ZDP se jedná pro společnost o zdanitelný výnos. Influencer Influencer daňový doklad zaeviduje do své daňové evidence či zaúčtuje do svého účetnictví. V případě, že byl daňový doklad za dodání zboží vystaven včetně daně z přidané hodnoty a influencer je plátcem daně z přidané hodnoty, může si influencer uplatnit nárok na odpočet daně z přidané hodnoty. Kromě barterové spolupráce je další možností, jak rozšířit povědomí o produktech společnosti, spotřebitelská soutěž. Spotřebitelská soutěž Spotřebitelská soutěž je definována v § 2 odst. 1 písm. v) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele následovně: „§ 2 (1) Pro účely tohoto zákona se rozumí: … v) spotřebitelskou soutěží soutěž, anketa nebo jiná akce o ceny pořádaná pro spotřebitele v přímé souvislosti s propagací, nabídkou nebo prodejem výrobku či služby prodávajícího, při níž se prodávající či jím pověřená osoba zavazuje vyplatit účastníkům určeným náhodným výběrem peněžité či nepeněžité ceny a při kterých je podmínkou účasti zakoupení určitého výrobku či služby a doložení tohoto nákupu prodávajícímu nebo

Daně a finance Stravenky vs. stravenkový paušál, co je výhodnější? S novým rokem vyšel v platnost dlouho diskutovaný a na poslední chvíli schválený daňový balíček, který vedle velmi propagovaného zrušení superhrubé mzdy přináší zaměstnavatelům možnost přispívat svým zaměstnancům na stravování formou peněžitého plnění, v praxi též nazvaný jako stravenkový paušál. Do konce minulého roku obvykle zaměstnavatel přispíval svým zaměstnancům na stravování formou stravenek (v zákonu definováno jako nepeněžité plnění), které jsou na straně zaměstnance dle § 6 odst. 9 písm. b) zákona č. 568/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“), od daně plně osvobozeny. Zaměstnavatel však může zahrnout do daňově uznatelných nákladů pouze 55 % z hodnoty této stravenky, maximálně však do výše 70 % stravného poskytovaného zaměstnanci při pracovní cestě trvající 5-12 hodin. Zbývajících 45 % je pro něj buď daňově neúčinný náklad, nebo je zaměstnanci tato zbývající část hodnoty stravenky sražena z čisté mzdy. Na základě schváleného daňového balíčku mají zaměstnavatelé od roku 2021 možnost místo stravenek poskytovat i peněžité plnění – tzv. stravenkový paušál, který představuje pro zaměstnavatele podle § 24 odst. 2, písm. j) bodu 4 ZDP plně daňově uznatelný náklad. Z pohledu zaměstnanců již není situace natolik příznivá jako v případě klasických stravenek a tento peněžitý příspěvek je osvobozen od daně maximálně do výše 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům při pracovní cestě trvající 5-12 hodin. Aktuálně pro rok 2021 tento limit představuje částku 75,60 Kč (70 % ze 108 Kč). Je vhodnější z pohledu nákladů společnosti poskytovat zaměstnanci stravenku anebo stravenkový paušál? Odpověď na tuto otázku budeme hledat na dvou jednoduchých modelových příkladech. V rámci první modelové situace poskytne zaměstnavatel stravenku ve výši 137 Kč na níž si zaměstnanec nepřispívá a celá tato hodnota jde k tíži zaměstnavatele. Hodnota stravenky byla zvolena ve výši 137 Kč z důvodu, že se jedná o daňově nejefektivnější výši stravenky, jež umožňuje vyčerpat maximální výši daňově uznatelného nákladu v roce 2021. Tuto možnost jsme porovnali s poskytnutím benefitu prostřednictvím stravenkového paušálu ve stejné výši. V druhé modelové situaci uvažujeme poskytnutí stravenky anebo stravenkového paušálu pouze ve výši 70 Kč. Z obou ilustrativních příkladů lze pozorovat, že svým systémem nastavení je stravenkový paušál výhodnější oproti klasickým stavenkám pokud je poskytován do výše 75,60 Kč jelikož do této výše jsou pro zaměstnavatele veškeré příspěvky daňově uznatelné a pro zaměstnance osvobozené od zdanění. Na druhou stranu je nezbytné uvést, že tato výhoda je spíše v podobě snížení administrativní zátěže společnosti, protože pokud by zaměstnavatel poskytnul stravenku ve výši 137 Kč a zaměstnanci by srazil běžnou výši 45 % z této hodnoty, byl by čistý příjem zaměstnance z tohoto benefitu 61,6 Kč a náklad jež by nesl zaměstnavatel po odečtu korporátní daně 19 % rovněž 61,5 Kč. V případě, že se zaměstnavatel rozhodne poskytovat vyšší příspěvek na stravné než 75,60 Kč je z pohledu nákladů společnosti výhodnější využít klasické stravenky, jelikož není strana zaměstnavatele a ni zaměstnance zatížena „více náklady“ v podobě odvodu sociálního a zdravotního pojištění, daně z příjmů fyzických osob. Výhodnost jednoho či druhého typu benefitu je třeba posuzovat u každého zaměstnavatele v kontextu na nastavení celkové zaměstnanecké politiky a fungování společnosti. Zejména v oblasti nastavení délky pracovních směn, poskytování benefitů u prací vykonávaných na dohodu o provedení práce či dohodu o pracovní činnosti, práci na homeoffice apod. Tyto všechny aspekty totiž mohou ovlivnit rozhodování společnosti o volbě typu benefitu. V následujících dílech EK Průvodce se zaměříme na další oblasti, jež mohou ovlivnit rozhodování společnosti v této oblasti benefitů. Máte-li zájem o další aktuality, sledujte nás na EKP Advisory, Facebook či LinkedIn.

Daně a finance Ospravedlnitelné důvody k prominutí pokuty za opožděnou oznamovací povinnost (5 Afs 245/2019 – 28) Nejvyšší správní soud (NSS) ve svém rozsudku z července tohoto roku vyvrátil, že ospravedlnitelné důvody k prominutí sankce za opoždění v oznamovací povinnosti musí být nutně konkrétně vymezeny v metodickém pokynu GFŘ D-28 k promíjení pokuty za neoznámení osvobozeného příjmu. Rozsudek se týkal podnikatele, který nepodal včas oznámení o úplatném převodu podílu za částku 24 300 000 Kč. Přestože byl tento převod osvobozen od daně z příjmů, vznikla podnikateli dle zákona o daních z příjmů povinnost tuto skutečnost oznámit správci daně, jelikož příjem z převodu přesáhl částku 5 000 000 Kč. Daňový subjekt byl povinen tuto skutečnost oznámit do konce lhůty pro podání daňového přiznání za období, ve kterém k převodu došlo. Podnikatel však tuto povinnost nesplnil a byl tak vyzván k oznámení v náhradní 15denní lhůtě. Následkem toho mu byla vyměřena pokuta ve výši 10 % z částky neoznámeného příjmu, tj. 2 430 000 Kč. Podnikatel poté požádal o prominutí této pokuty, přičemž jako důvod uvedl nepříznivý zdravotní stav, který také řádně doložil. Dle lékařských zpráv se potýkal s vážným selháním ledvin a pravidelně musel docházet na dialýzu, která je psychicky i časově náročná. Tyto důvody ovšem finanční úřad neuznal jako dostatečné k prominutí pokuty, přičemž odůvodnění opřel o již zmíněný pokyn GFŘ, který selektivně jmenuje 4 důvody, které vedou k prominutí sankcí. Jedním z těchto důvodů je sice nepříznivý zdravotní stav, který brání splnit oznamovací povinnost, dle finančního úřadu však zdravotní stav podnikatele významnou zdravotní překážku dle pokynu nepředstavoval. Krajský soud se se závěry ztotožnil a dodal, že ostatní daňové povinnosti daňový subjekt plnil řádně. NSS ve svém rozsudku tento názor následně vyvrátil a uvedl, že zákon neuvádí konkrétní důvody pro prominutí pokuty. Výčet důvodů pro prominutí uvedený v pokynu GFŘ není vyčerpávající a při vyhodnocování je třeba jej brát pouze jako podpůrný nástroj. Obecně pak je vždy nutné posuzovat důvody individuálně případ od případu. Uvedené rozhodnutí může mít konsekvence i v budoucím posuzování důvodů k prominutí dalších sankčních prostředků. Máte-li zájem o další aktuality, sledujte nás na EKP Advisory, Facebook či LinkedIn.

Daně a finance Důkazní břemeno v daňovém řízení Účelem správy daní je daň správně zjistit, stanovit a vybrat. Při stanovování daně je povinností správce daně určit daň primárně na základě dokazování. I tady je povinností správce daně dbát na to, aby všechny skutečnosti podstatné pro správné zjištění daně byly zjištěny co nejúplněji. Pokud to vyžaduje průběh řízení, může správce daně dle § 92 odst. 4 zákona 280/2009 Sb. daňového řádu („DŘ“), vyzvat daňový subjekt k prokázání skutečností uvedených v daňovém tvrzení a dalších podání potřebných pro správné stanovení daně. Předpokladem je nedostatečnost důkazních prostředků v probíhajícím řízení a současně potřebné informace nemůže správce daně získat z vlastní úřední evidence. Rozložení důkazního břemene Důkazní břemeno primárně nese daňový subjekt, který musí prokázat skutečnosti uvedené ve svém daňovém tvrzení. Následně důkazní břemeno přechází na daňové orgány, které případně prokazují nevěrohodnost důkazních prostředků předložených daňovým subjektem. Pokud správce daně toto břemeno unese a nevěrohodnost důkazních prostředků prokáže, je následně na daňovém subjektu, aby tuto nevěrohodnost vyvrátil; daňové břemeno se tak vrací zpět k daňovému subjektu. Daňový subjekt je podle § 92 DŘ povinen prokázat všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v řádném daňovém tvrzení, dodatečném daňovém tvrzení a dalších podáních nebo k jejichž průkazu byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván. Ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu ( „NSS“) č.j. 1 Afs 87/2016-45 ze dne 19. 1. 2017 tuto skutečnost shrnuje takto: „Daňové řízení je tedy postaveno na zásadě, že každý daňový subjekt má povinnost daň přiznat, tzn. že nese břemeno tvrzení, a povinnost svá tvrzení doložit, tzn. že nese břemeno důkazní. Svá tvrzení daňový subjekt prokazuje zejména svým účetnictvím a jinými povinnými evidencemi a záznamy.“ Hodnocení toho, zda daňový subjekt unesl či neunesl své důkazní břemeno, je úzce spojeno s otázkou zákonných mezí tohoto důkazního břemene, dle ustálené judikatury NSS, který v rozsudku č.j. 5 Afs 58/2006 – 41 ze dne 7. 2. 2007 uvedl, že „Důkazní břemeno nelze pojímat extenzivně a rozšiřovat je na prokázání i těch skutečností, ohledně kterých taková povinnost stíhá zcela jiný subjekt, resp. že nelze požadovat, aby daňový subjekt prokazoval, co nemůže ovlivnit.“. NSS rovněž v rozsudku č.j. 5 Afs 83/2012 – 46 ze dne 23. 8. 2013 konstatoval: „Důkazní břemeno daňového subjektu není bezbřehé (§ 92 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, a § 64 zákona č.235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty); naopak je omezeno principy fungování jednotného trhu. Stejně jako si daňový subjekt, jakožto dodavatel, nemůže při svých obchodních aktivitách počínat neopatrně, neboť by pak nebyl schopen prokázat dobrou víru, resp. musí přijmout „všechna opatření, která po něm mohou být rozumně požadována, aby zajistil, že operace, kterou provádí, jej nepovede k účasti na daňovém podvodu“, je i stát při prosazování svých zájmů (řádný výběr DPH) povinen brát výše uvedené principy na zřetel. Důkazní břemeno daňového subjektu, tj. přijetí „všech“ opatření, tak může být státem vynucováno pouze s respektem k základním svobodám zavedeným Smlouvou o fungování EU, jako je zejména volný pohyb zboží a služeb.“ Správce daně pak v souladu s § 92 DŘ prokazuje oznámení vlastních písemností a dále skutečnosti: rozhodné pro užití právní domněnky nebo právní fikce, vyvracející věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost povinných evidencí, účetních záznamů, jakož i jiných záznamů, listin a dalších důkazních prostředků uplatněných daňovým subjektem, rozhodné pro posouzení skutečného obsahu právního jednání nebo jiné skutečnosti, rozhodné pro uplatnění následku za porušení povinnosti při správě daní, rozhodné pro posouzení účelu právního jednání a jiných skutečností rozhodných pro správu daní, jejichž převažujícím účelem je získání daňové výhody v rozporu se smyslem a účelem daňového právního předpisu. Máte-li zájem o další aktuality, sledujte nás na EKP Advisory, Facebook či LinkedIn.

Daně a finance Jak je zdaněn profesionální sportovec? Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu z června roku 2017 mohou profesionální sportovci provozovat svou činnost jako živnost. Mají tedy právo uplatnit výdajový paušál ve výši 60 %. Tento paušál lze uplatnit i zpětně, a to 3 roky ode dne, v němž uplynula lhůta pro podání daňového přiznání. Co dělat v případě zahraničních či nepeněžitých příjmů a sponzoringu ve sportu? Paušální výdaje Činnost profesionálních sportovců pro sportovní klub, může být smluvně zakotvena jak formou samostatné výdělečné činnosti, tak formou pracovní smlouvy, proto je vždy třeba vycházet z obsahu smlouvy, na jejímž základě je činnost vykonávána. Dle § 2 zákona 262/2006 Sb. zákoníku práce je jedním z rozlišujících znaků výkonu samostatné činnosti a výkonu závislé práce prvek samostatnosti. Sportovní činnost se absencí určitých prvků samostatnosti blíží závislé práci, nicméně postrádá její intenzitu. Příjmy profesionálního sportovce lze zdaňovat dvěma způsoby. Jako příjmy ze závislé činnosti dle § 6 zákona o daních z příjmů (dále jen „ZDP“), kdy poplatníkovi (zaměstnanci) plyne řada výhod z tohoto pracovněprávního vztahu. Jsou to například osvobozené příjmy ze závislé činnosti podle § 6 odst. 9 ZDP (hodnota stravování a nealkoholických nápojů poskytovaného jako nepeněžní plnění, dobrovolné příspěvky hrazené zaměstnavatelem nebo příjmy získané ve formě náhrady mzdy, platu nebo odměny za dobu dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény), či příjmy, které nejsou předmětem daně dle § 6 odst. 7 ZDP (náhrady cestovních výdajů, hodnota osobních ochranných pracovních prostředků, pracovních oděvů a obuvi, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků). Za příjmy ze závislé činnosti se ale považují naturální požitky. Jestliže například zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci zdarma nebo za cenu nižší než obvyklou podnikový byt, musí být do daňového základu zahrnuto „obvyklé nájemné“ z tohoto bytu. Do zdanitelných příjmů zaměstnance se také zahrnuje 1 % (za každý i započatý kalendářní měsíc) vstupní ceny motorového vozidla (vč. DPH), které mu zaměstnavatel bezplatně poskytuje pro služební i soukromé účely. Pokud je tato částka nižší než 1 000 Kč za měsíc, považuje se za příjem zaměstnance částka 1 000 Kč. Druhým způsobem je zdaňovat tyto příjmy jako příjmy ze samostatné činnosti dle § 7 ZDP. V tomto případě může sportovec vystupovat v právních vztazích jako: (i) OSVČ provozující živnostenské podnikání podle § 7 odst. 1 písm. b) ZDP, nebo (ii) OSVČ vykonávající nezávislé povolání ve smyslu § 7 odst. 2 písm. c) ZDP. U příjmu ze samostatné činnosti může poplatník uplatnit výdaje prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmu (tzn. skutečné výdaje), a pokud je neuplatní, může uplatnit tzv. paušální výdaje v zákonem stanovených procentuálních výších. V případě živnostenského podnikání může být uplatněn jako náklad částka ve výši 60 % příjmů (nejvýše však do částky 1 200 000,- Kč). U nezávislého povolání lze paušální výdaje uplatnit ve výši 40 % z příjmů (nejvýše však do částky 800 000,- Kč). Který paušál tedy mohu uplatnit? V této problematice udělal jasno rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 7. 2017, č. j. 6 Afs 278/2016 ve věci doměření daně z příjmu Davidu Lafatovi. Soud dospěl k závěru, že pokud je s ohledem na neujasnost právní úpravy v zásadě možné vykonávat činnost profesionálního sportovce dle § 7 ZDP buďto jako živnost, nebo jako nezávislé povolání, nelze daňový subjekt nutit, aby zvolil ten způsob, který je vhodnější z hlediska fiskálních zájmů státu. Pokud daňový subjekt vykonává činnost profesionálního sportovce jako živnost na základě příslušného živnostenského oprávnění, jsou příjmy z této činnosti považovány za příjmy ze živnosti dle § 7 odst. 1 písm. b) ZDP a je možné uplatnit paušální výdaje ve výši 60 %. Obdobně je nahlíženo i na činnost rozhodčích, kteří disponují příslušným živnostenským oprávněním. Zpětné použití paušálních výdajů Finanční správa na základě výše zmíněného rozsudku přizpůsobuje svoji správní praxi při zdaňování profesionálních sportovců v tzv. kolektivních sportech (fotbal, hokej, házená apod.), dále bude vycházet ze skutečnosti, že činnost profesionálního sportovce lze vykonávat jako živnost nebo jako nezávislé povolání. To znamená, že fyzické osoby dotčené touto změnou mohou nárokovat uplatnění příslušných výdajů i zpětně, a to podáním dodatečného daňového přiznání do 3 let ode dne, v němž uplynula lhůta pro podání daňového přiznání (nestanoví-li § 148 daňového řádu jinak). Příjem ze zahraničí a zdanění v tuzemsku Řada sportovců zároveň řeší, kde bude jejich příjem zdaňován v případě příjmů ze zahraničí. Fyzická osoba je daňovým rezidentem dle § 2 ZDP, pokud má v tuzemsku bydliště nebo se na území České republiky obvykle zdržuje (v tuzemsku pobývá alespoň 183 dní v roce). Daňová povinnost takovéto osoby se vztahuje na celosvětové příjmy. Pokud poplatník v zahraničí získal příjmy z titulu výkonu sportovní činnosti, tento příjem by měl být obecně zdaněn také v daném státě (tzn. v zahraničí). Zároveň je třeba ověřit, zdali stát, ve kterém je výkon činnosti uskutečňován nebude považovat danou osobu i za svého daňového rezidenta. Mohlo by se tak zdát, že poplatník bude platit daň dvakrát. Tomu zabraňují uzavřené smlouvy o zamezení dvojího zdanění. Každá bilaterální smlouva je ale jiná a jiné jsou také metody, jimiž se dvojí zdanění s danou zemí eliminuje. Proto se v případě konkrétní země doporučujeme poradit s daňovým poradcem, nebo danou smlouvu pečlivě prostudovat. Nepeněžní příjem sportovce Při sestavování daňového přiznání je nutné zohlednit také nepeněžní příjmy sportovce. Mezi tyto nepeněžní příjmy lze zařadit například: bezplatné zajištění dopravy, stravy, ubytování, zdravotní a rehabilitační péče, doplňkové výživy apod. jinou osobou. Zahrnutím nepeněžních příjmů dojde ke zvýšení příjmů, a tudíž i základu daně. Sponzoring ve sportu Sponzorství (sponzoring) je dle § 1 odst. 4 zákona 10/1995 Sb. o regulaci reklamy příspěvkem poskytnutým s cílem podporovat výrobu nebo prodej zboží, poskytování služeb nebo jiné výkony sponzora. Sponzor poskytuje finance nebo jiné prostředky a za to dostává protislužbu (především reklama). Často tak dochází k uzavření smlouvy mezi sponzorem a příjemcem příspěvku na základě smlouvy o reklamě. V případě sponzorovaného dochází k navýšení zdanitelných příjmů. Máte-li zájem o další aktuality, sledujte nás na EKP Advisory, Facebook či LinkedIn.

Daně a finance Jaké nástroje při kontrolní činnosti využívá finanční úřad? V jednom z našich minulých článků jsme vás informovali o oblastech, na které se finanční úřad při kontrolách zaměřuje nejvíce (odkaz). Cílem tohoto příspěvku je představit vám dva hlavní nástroje, které finanční úřad při provádění své kontrolní činnosti používá. Těmito nástroji jsou: Postup k odstranění pochybností; a Daňová kontrola 1. Postup k odstranění pochybností Postup k odstranění pochybností by měl být časově i administrativně méně náročnější než daňová kontrola. Správce daně by ho měl využívat v případech, kdy má konkrétní pochybnosti o údajích uvedených v daňových přiznáních, hlášeních nebo vyúčtování a domnívá se, že k vyřešení jeho pochybností postačí daňovému subjektu doložit určité (omezené) důkazní prostředky. Vedení postupu k odstranění pochybností by mělo být administrativně pro obě strany jednoduché. Celý proces začíná vydáním výzvy ze strany správce daně. Ve výzvě by měl správce daně srozumitelně a jasně vyjádřit svoje konkrétní pochybnosti. Daňovému subjektu by tak nemělo činit problém se k zaslané výzvě vyjádřit, tj. doplnit chybějící údaje nebo prokázat to, co ve svém přiznání tvrdil, důkazními prostředky. Daňový řád v úpravě tohoto postupu pamatuje i na to, že i když jsou daňové subjekty povinny se správcem daně spolupracovat, potřebují se přednostně věnovat svému podnikání. Proto je zákonem stanoveno, že lhůta pro odstranění pochybností nesmí být stanovena na dobu kratší, než je 15 dnů. Postup k odstranění pochybností je ukončen ve chvíli, kdy daňový subjekt odstraní pochybnosti správce daně. Pokud k jejich odstranění nedojde, sdělí správce daně daňovému subjektu jeho výsledek. Daňový subjekt je pak oprávněn do 15 dnů ode dne, kdy byl s tímto negativním výsledkem seznámen, podat návrh na pokračování v dokazování spolu s návrhem na provedení důkazních prostředků. Pokud správce daně shledá, že existují důvody pro pokračování v dokazování, měl by v tomto rozsahu zahájit daňovou kontrolu. 2. Daňová kontrola Daňová kontrola je nástrojem komplexnější revize plnění daňových povinností daňových subjektů. Až do konce roku 2020 platí, že je zahájena protokolem, ve kterém je stanoven předmět a rozsah daňové kontroly. U zahájení je nutná přítomnost daňového subjektu, popřípadě jeho zplnomocněného zástupce. Od počátku roku 2021 však bude k zahájení daňové kontroly postačovat pouze doručení oznámení (přítomnost daňového subjektu tak nebude nutná, což zahájení tohoto procesu zjednodušuje). V rámci daňové kontroly má daňový subjekt právo: být přítomen jednání se svými zaměstnanci, případně dalšími osobami, které svědčí o skutečnostech rozhodných pro stanovení daně; předkládat důkazní prostředky (např. listiny), nebo navrhovat jejich provedení (např. provedení výslechu svědka); a vyvracen pochybnosti správce daně. Kromě svých práv má však daňový subjekt také značný rozsah povinností, mezi které patří například povinnost poskytnout nezbytné důkazní prostředky prokazující jeho tvrzení, umožnit správci daně jednání s kterýmkoliv z jeho zaměstnanců, nebo poskytnout nezbytné informace o uložení účetních záznamů a jiných informací. Po prověření plnění daňových povinností daňového subjektu sepíše správce daně tzv. výsledek kontrolního zjištění, jehož součásti je i hodnocení důkazních prostředků. Tento dokument považujeme v procesu kontroly za jeden z nejdůležitějších, neboť by měl obsahovat jak všechny skutečnosti zjištěné při provádění kontroly, tak již zmíněné hodnocení důkazních prostředků. Z provedeného hodnocení by měl daňový subjekt poznat, jaké konkrétní důkazní prostředky měl správce daně k dispozici a jeho myšlenkový proces při jejich hodnocení vedoucí k závěrům. Konečně tento dokument obsahuje i informaci o tom, jestli dojde (na základě vyhodnocení důkazních prostředků) ke změně daňové povinnosti nebo ne. Správce daně by měl následně dát daňovému subjektu dostatečný prostor k vyjádření se k výsledku kontrolního zjištění, tj. stanovit mu přiměřenou lhůtu. Od roku 2021 však platí, že pokud je výsledek kontrolního zjištění daňovému subjektu sdělován při ústním jednání se správcem daně, může daňový subjekt prohlásit, že lhůtu nepožaduje. Současně od roku 2021 správce daně výsledek kontrolního zjištění k vyjádření se daňovému subjektu předložit nemusí, pokud na základě daňové kontroly nedojde ke změně daňové povinnosti. K ukončení daňové kontroly dojde do konce roku 2020 momentem podpisu zprávy o daňové kontrole, a to jak daňovým subjektem, tak správcem daně (fyzická přítomnost daňového subjektu je tedy nutná). Rok 2021 ale přináší v tomto procesu zjednodušení. Kontrola bude nově ukončena pouhým doručením oznámení, ke kterému je obligatorně přiložena zpráva o daňové kontrole. Ve zprávě by měl správce daně shrnout celý její průběh včetně případných připomínek daňového subjektu i toho, jak se s nimi vypořádal. Za určitých podmínek je možné daňovou kontrolu také opakovat. Možnost jejího opakování je však zákonem velice limitována. Pokud vám finanční úřad již daň na základě kontroly doměřil, případně cítíte, že se k takové události blíží, sledujte náš blog. V následujících týdnech vás provedeme v některém z našich dalších příspěvků procesem odvolání, který je jedinou možnou obrannou proti dodatečnému platebnímu výměru. Máte-li zájem o další aktuality, sledujte nás na EKP Advisory, Facebook či LinkedIn.

Daně a finance Milionová pokuta za švarcsystém (5 Ads 208_2109-33) Nejvyšší správní soud (NSS) se letos v červnu zabýval otázkou poskytování práce na základě živnostenského listu (ŽL) se znaky závislé činnosti. Žalobkyně se prostřednictvím kasační stížnosti domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze, který zamítl její žalobu a potvrdil tím rozhodnutí správního orgánu I. stupně. NSS následně kasační stížnost také zamítl a uzavřel, že jde o učebnicový příklad promyšleného švarcsystému a uloženou pokutu ve výši 1 000 000 Kč tím potvrdil. V uvedeném sporu vystupovala společnost, která zajišťovala třídění vadných a bezvadných součástek pro svého klienta, a to prostřednictvím poskytovatelů fyzických osob, kteří svou činnost vykonávali na základě živnostenského oprávnění (poskytovatelé). Správní orgány v tomto vztahu shledali znaky závislé práce a uváděli, že se nejedná o dodavatelsko-odběratelský vztah, nýbrž o vztah zaměstnanecký. Argumentovali zejména tím, že je činnost vykonávána ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti, na jméno zaměstnavatele a dle jeho pokynů, dále že poskytovatelé nepoužívali vlastní nástroje, ani ty základní, neměli možnost ovlivnit čas, místo nebo způsob práce ani odměnu za ni, řídili se podle manuálů žalobkyně, a dokonce byli proškoleni z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Dalším aspektem, který společnosti v hodnocení nepomohl, byl fakt, že 6 ze 7 poskytovatelů pracovalo pouze pro žalobkyni, tj. byli na ni finančně závislí a dále 5 ze 7 poskytovatelů pracovali pro společnost zpočátku na DPP, přičemž náplň jejich práce se nijak nezměnila. NSS dále poznamenal, že znaky závislé či nezávislé práce je třeba posuzovat společně jako celek, kdy neznamená, že když jedno z kritérií nesplňuje znaky závislé práce, tak že se o závislou práci nejedná. NSS na závěr také uvedl, že je vždy třeba prvotně vycházet ze skutečného stavu, nikoliv ze stavu uvedeného ve smlouvě či jiné dokumentaci. Krajský soud a následně i NSS se ztotožnily se stanoviskem správních orgánů a při hodnocení všech skutečnosti dospěly k závěru, že činnost nebyla ve své skutkové podstatě poskytováním služeb, ale výkonem závislé práce. Máte-li zájem o další aktuality, sledujte nás na EKP Advisory, Facebook či LinkedIn.

Daně a finance Kontrolní činnost finančního úřadu Většina podnikatelských subjektů v době své existence zažila alespoň jednou kontrolu ze strany finančních úřadů. Pokud jste jí prošli také vy, jistě nám dáte za pravdu, že se jedná o administrativně i časově náročnou činnost. Pokud jste mezi těmi pár šťastlivci, kteří kontrolou ještě neprošli, představíme Vám níže oblasti, na které se finanční úřad zaměřuje nejčastěji. Na jaké daně se FÚ nejvíce zaměřuje? Dle údajů uvedených v Informace o činnosti finanční správy ČR a Zprávě o činnosti finanční a celní správy ČR za rok 20191 vyplývá, že se finanční úřady nejvíce zaměřují při daňových kontrolách na: Daň z přidané hodnoty – počet ukončených kontrol 4 679, doměrek 4 803 415 tis. Kč; Daň z příjmů právnických osob – počet ukončených kontrol 2007, doměrek 2 067 032 tis. Kč; a Daň z příjmů fyzických osob FO podávající přiznání – počet ukončených kontrol, doměrek 1 511, doměrek 125 926 tis. Kč; Závislá činnost (zaměstnání) – počet ukončených kontrol 1055, doměrek 79 889 tis. Kč; Uvedené výsledky týkající se zaměření FÚ na jednotlivé daně jsou několikaletým trendem. Za období 2016 – 2018 je obsazení prvních třech pozic je, co do pořadí výše doměrků, stejné. Nepatrný rozdíl je pouze v obsazení druhé a třetí pozice dle počtu kontrol na dani z příjmů právnických/fyzických osob (počet kontrol na dani z příjmů fyzických osob podávajících přiznání je v některých letech vyšší, než počet kontrol na dani z příjmů právnických osob). Nicméně, v objemu doměrků daň z příjmů právnických osob výrazně nad daní z příjmů fyzických osob vede. Dalším poměrně významným kontrolním mechanismem finanční správy, avšak nikoliv již tak obecně známým, jsou i tzv. „POP“, neboli postupy k odstranění pochybností. V tomto případě se nejedná přímo o daňovou kontrolu, ale o rychlejší proces, který správce daně zahájí v případě, kdy nastanou pochybnosti o kompletnosti, správnosti či reálnosti daňového přiznání nebo (kontrolního) hlášení. Důležité však je, že výsledky těchto „zrychlených kontrol“ mají většinou podobný účinek jako daňová kontrola, a to změnu výše daňové povinnosti. V roce 2019 bylo zahájeno celkem 19 603 postupů k odstranění pochybností a více než polovina byla ukončena s rozdílem. U POP je na první pohled jasné, že v roce 2019 byly nejvíce kontrolovány stejné daně, jako u daňových kontrol: Daň z přidané hodnoty – počet ukončených POP 12 612, změna daňové povinnosti 2 052 843 tis. Kč a snížení nadměrného odpočtu o 1 168 004 tis. Kč; Daň z příjmu právnických osob – počet ukončených POP 1 340, změna daňové povinnosti o 286 820 tis. Kč a snížení ztráty o 522 354 tis. Kč; Daň z příjmu fyzických osob – počet ukončených POP 4 264 (souhrnný údaj za FO podávající přiznání i za závislou činnost), změna daňové povinnosti 79 512 tis. Kč. V období 2016 – 2018 je obsazení prvních třech pozic dle výše změn v daňové povinnosti na základě ukončených postupů k odstranění pochybností neměnným trendem. V jednotlivých letech se také u všech třech daní vyskytuje podobné množství ukončených řízení (výjimku lze nalézt pouze v roce v roce 2017 u kontrol POP na DPH, kde tento počet rapidně klesl oproti ostatním letům ve sledovaném období). 1Údaje zveřejňuje Ministerstvo financí ČR vždy cca v polovině roku následujícího po roce, za který jsou údaje ve zprávě uvedeny Jaké oblasti jsou revidovány? Při kontrolní činnosti správci daně ověřují například údaje uvedené na přihláškách k registraci plátců DPH, případně údaje uvedené v daňových přiznáních nebo hlášení. Předmětem kontrol jsou ale také místa sídel a provozoven daňových subjektů, na kterých by mělo docházet k výkonu ekonomické činnosti. Rovněž jsou tímto postupem prověřovány i fyzické osoby – statutární orgány dotčených subjektů, z hlediska jejich možného angažmá v rizikových společnostech. Jaká jsou naše doporučení? Z výše uvedených výsledků je patrné, že doměrky na DPH a DPPO jsou v objemech značné a pro mnohé společnosti mohou mít až likvidační účinek. Doporučujeme kontrolním nálezům v podobě doměřené daně předcházet důkladnou správou a revizí Vašich daňových povinností, zvláště pak v oblasti daně z přidané hodnoty a daně z příjmu právnických osob. Ke snížení pravděpodobnosti vzniku chyby, jež má vliv na daňovou povinnost, je vhodné zavést kontrolní mechanismy v účetnictví a daňové kalkulace. Při nastavování kontrolních mechanismů by měl být kladen důraz nejen na interní zkušenosti a znalosti zaměstnanců, ale i na využití poznatků a zkušeností externích osob, které nejsou nikterak angažovány v běžné činnosti společnosti. Protože je kontrola poměrně složitý proces, který je navíc od roku 2021 novelizován prostřednictvím novely daňového řádu, přineseme Vám v nejbližších týdnech k tomuto postupu více informací. Do našeho příspěvku zařadíme nejen institut daňové kontroly jako takové, ale také tzv. postup k odstranění pochybností, který je dalším nástrojem pro revizi plnění daňových povinností poplatníky či plátci jednotlivých daní. Máte-li zájem o další aktuality, sledujte nás na EKP Advisory, Facebook či LinkedIn.

Daně a finance Víte, z jakých částí se skládá účetní závěrka? Kromě řádné účetní závěrky existují i další druhy účetních závěrek a v článku se s nimi seznámíte a dozvíte se, co je to účetní závěrka a čím je tvořena. K povinnostem účetních jednotek, které vedou účetnictví, patří i každoroční sestavování účetní závěrky následující po uzavření účetních knih, tedy účetní uzávěrce. V závislosti na zařazení účetních jednotek do kategorie dle zákona účetnictví a povinnosti ověření účetní závěrky auditorem se liší obsah a rozsah účetní závěrky. Rozlišujeme čtyři kategorie účetních jednotek: mikro, malé, střední a velké. Co je účetní závěrka? Účetní závěrka je souborem dokumentů, které mají za cíl informovat ostatní subjekty (např. stát, akcionáře, banky, dodavatele, veřejnost atd.) o majetkové a finanční kondici společnosti. Tyto dokumenty musí být sestaveny v souladu s účetními zásadami a podávat věrný a poctivý obraz o majetku, závazcích, vlastním kapitálu, nákladech a výnosech společnosti. V žádném případě by účetní jednotka neměla zastírat a skrývat skutečný stav použitím nesprávných účetních metod. Dodržení těchto zásad je v případě auditovaných společností kontrolováno auditorem. Čím je účetní závěrka tvořena? Součástí účetní závěrky jsou následující dokumenty: rozvaha – je přehledem majetku a zdrojů financování společnosti, její přesná struktura je stanovena v příloze č. 1 vyhlášky 500/2002 Sb., výkaz zisku a ztráty (výsledovka) – je přehledem jednotlivých nákladů a výnosů společnosti, přesná struktura je opět stanovena vyhláškou 500/2002 Sb. (příloha č. 2), příloha v účetní závěrce – doplňuje informace obsažené v rozvaze a výkazu zisku a ztráty, přehled o změnách vlastního kapitálu – obsahuje přehled položek vlastního kapitálu včetně jejich změn ke kterým došlo v průběhu účetního období, přehled peněžních toků (cash flow) – informuje i peněžních tocích ve společnosti a současně peněžní toky rozděluje do tří kategorií dle činnosti na provozní, investiční a finanční. Účetní závěrky jednotlivých společností se mohou lišit v závislosti na jejich rozsahu – rozlišujeme účetní závěrku v plném a ve zkráceném rozsahu. Při vykazování ve zkráceném rozsahu není nutné sestavovat přehled o změnách vlastního kapitálu a přehled peněžních toků. Zároveň se také liší obsah a rozsah přílohy. Účetní závěrku ve zkráceném rozsahu mohou sestavovat pouze účetní jednotky, které nemají povinnost ověření účetní závěrky auditorem. Jaké druhy účetních závěrek rozlišujeme? Řádná – sestavuje se k poslednímu dni účetního období. U většiny společností je tímto dnem 31. prosinec. Mimořádná – je sestavována ke dni zániku povinnosti vést účetnictví a dále také např. před vstupem společnosti do likvidace nebo do konkursu. Mezitímní – slouží ke zjištění aktuálních stavu v průběhu účetního období. Narozdíl od předchozích dvou druhů účetních závěrek mezitímní účetní závěrce nepředchází inventarizace a uzavření účetních knih. Sestavuje se například při výplatě zálohy na podíl na zisku. V jakém termínu musí být účetní závěrka schválena a zveřejněna? Sestavením účetní závěrky celý proces nekončí, protože účetní závěrka musí být ještě projednána valnou hromadou do 6 měsíců od konce účetního období. Po schválení účetní závěrky a ověření auditorem (u společností, kterým vzniká tato povinnost) musí do 30 dnů od splnění těchto podmínek dojít ke zveřejnění v obchodním rejstříku. Nejpozději však do 12 měsíců od konce účetního období. I v případě, že společnost nemá ověřenou nebo schválenou účetní závěrku, musí stejně dojít ke zveřejnění. Účetní závěrka je zveřejněna ve stejném rozsahu, v jakém je sestavena, pouze malé a mikro účetní jednotky bez povinnosti ověření účetní závěrky auditorem, nemusejí zveřejňovat výkaz zisku a ztráty. Za nezveřejnění, nedodržení předepsaných náležitostí, neověření auditorem nebo neuchování účetní závěrky může být uložena pokuta až do výše 3 % aktiv společnosti, doporučujeme tedy plnit zákonné povinnosti řádně a včas. Máte-li zájem o další aktuality, sledujte nás na EKP Advisory, Facebook či LinkedIn.