Menu
Close
Tribunál EU se v rozsudku ze dne 9. září 2026 ve věci T-366/25 zabýval situací, kdy byl podnik bezúplatně převeden na dvě osoby, přičemž každá z nich nabyla pouze jeho polovinu. Podle Tribunálu nelze takový převod automaticky považovat za převod souhrnu majetku nebo jeho části, a tedy za transakci, která není předmětem DPH.
Posuzovaný případ se týkal polské podnikatelky, která zamýšlela bezúplatně převést svůj podnik na dvě dcery. Každá z nich měla nabýt jednu polovinu podniku. Následně měly obě dcery získané části vložit jako nepeněžité vklady do veřejné obchodní společnosti, která měla v provozování podnikatelské činnosti pokračovat. Transakce tedy byla nastavena tak, aby podnikatelská činnost beze změn pokračovala i po převodu.
Z pohledu DPH však vznikla otázka, zda lze jednotlivé převody na dcery a jejich následné vklady obchodního závodu do společnosti považovat za jediné plnění, které naplňuje znaky převodu souhrnu majetku nebo jeho části ve smyslu čl. 19 první pododstavec směrnice o DPH, a tedy nepodléhá DPH.
Ustanovení čl. 19 směrnice totiž členským státům umožňuje považovat převod celého majetku nebo jeho části za transakci, která není dodáním zboží. Účelem tohoto ustanovení je usnadnit převody podniků a zabránit tomu, aby byl nabyvatel v důsledku převodu zatížen nepřiměřenou daňovou zátěží, kterou by si za běžných okolností následně uplatnil jako odpočet DPH na vstupu. Obdobnou úpravu obsahuje i český zákon o DPH, podle něhož se pozbytí obchodního závodu nepovažuje za dodání zboží ani poskytnutí služby (dle § 13 odst. 7 písm. a) a § 14 odst. 5 písm. a) ZDPH).
Tribunál nejprve posuzoval, zda jednotlivé transakce lze považovat za tak těsně spojené, že by objektivně tvořily jediné nerozdělitelné hospodářské plnění. Dospěl k závěru, že všechna čtyři plnění (převod dvou polovičních podílů na dcery a jejich následné vložení do obchodní společnosti) je třeba z hlediska DPH posuzovat jako samostatná plnění.
Následně Tribunál zkoumal, zda bezúplatné převody podniku na dvě fyzické osoby představují převod souhrnu majetku nebo jeho části ve smyslu článku 19 směrnice o DPH. Zdůraznil přitom, že z judikatury SDEU vyplývá, že musí být splněny dvě podmínky, a sice, že převáděný soubor majetku musí zahrnovat hmotné a případně nehmotné složky, které jsou schopné tvořit celek umožňující samostatný výkon ekonomické činnosti, a že nabyvatel musí mít v úmyslu tento majetek využívat k pokračování v ekonomické činnosti.
V případě posouzení splnění první podmínky Tribunál konstatoval, že vzhledem k tomu, že jednotlivá plnění byla posouzena jako samostatná, musí být tato podmínka zkoumána ve vztahu ke každé nabyvatelce jednotlivě. Podle Tribunálu však polovina obchodního závodu nepředstavuje samostatnou hospodářskou jednotku schopnou nezávislého provozování samostatné ekonomické činnosti. A to bez ohledu na to, že obě dcery měly získané části bezprostředně vložit do jedné společnosti, která měla v podnikání pokračovat.
Tribunál tedy v posuzované věci rozhodl tak, že článek 19 první pododstavec směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládán v tom smyslu, že bezúplatný převod podniku na dvě fyzické osoby, a to po polovičním podílu pro každou z nich, které chtějí tyto podíly neprodleně vložit formou nepeněžitého vkladu do společnosti vykonávající ekonomickou činnost, jejímiž jsou společníky, nepředstavuje převod souhrnu majetku nebo jeho části ve smyslu tohoto ustanovení.
Tribunál tak zatížil převody obchodního závodu do spoluvlastnictví DPH, pokud jednotliví spoluvlastníci nejsou schopni na základě svého podílu samostatně vykonávat ekonomickou činnost. Převod obchodního závodu se naopak za zdanitelné plnění nepovažuje pouze v případě, kdy každý spoluvlastník nabývá část závodu způsobilou k samostatnému provozování ekonomické činnosti.
Rozsudek je dostupný zde: