Menu
Close
I malá chyba při uplatnění nároku na odpočet může podnikatele připravit o značné finanční prostředky nebo je může vystavit sankcím ze strany správce daně. Plátci DPH by proto měli věnovat dostatečnou pozornost nejen správnému stanovení výše odváděné daně, ale také prověřovat kritéria nároku na odpočet DPH na vstupu.
Podle zákona o dani z přidané hodnoty (dále jen ZDPH) si může plátce uplatnit nárok na odpočet daně pouze tehdy, pokud byla daň správně vyčíslena. Pokud daňový doklad obsahuje chybu, kterou může být i např. špatná sazba nebo výše daně, případně nesprávné uplatnění přenesení daňové povinnosti, není možné si z toho dokladu DPH nárokovat.
Z toho důvodu je důležité každou přijatou fakturu zkontrolovat, a pokud se na daňovém dokladu objeví jakákoliv chyba, je nutné řešit s dodavatelem opravu daňového dokladu.
V případě nákladů na reprezentaci podniku, jako jsou např. dárky nebo občerstvení a pohoštění, není možné z pohledu ZDPH zaplacenou daň nárokovat. V praxi se lze setkat s tím, že mnoho plátců toto pravidlo nezná a mylně předpokládá, že se zákaz odpočtu týká pouze nákladů na jídlo a pití.
Jedinou výjimkou, kdy lze uplatnit nárok na odpočet DPH u nákladů na reprezentaci, jsou dárky poskytované v rámci ekonomické činnosti, u kterých pořizovací cena bez daně nepřekročí 500 Kč.
Další častou chybou je, že plátce daně uplatní nárok na odpočet DPH v plné výši, i když přijaté plnění nevyužívá jen ke svému podnikání. Plný nárok na odpočet lze použít v případě, kdy zboží nebo služby slouží výhradně k ekonomické činnosti. V situaci, kdy jsou vstupy využívány jak pro podnikání, tak pro jiné účely, musí dojít k jeho krácení, kdy plátce má nárok na odpočet pouze v částečné výši.
V situaci, kdy ještě není zřejmé, jak se bude plnění využívat, je možné stanovit podíl kvalifikovaným odhadem. Na konci roku se pak tento odhad upraví na základě skutečného využití a dojde k vyrovnání v rámci daňového přiznání za poslední zdaňovací období.
Pokud plátce daně provádí jak zdanitelná plnění, tak i plnění osvobozená od DPH bez nároku na odpočet daně, musí spočítat krátící koeficient, kterým následně upravuje nárok na odpočet DPH na vstupu.
Jestliže náklad slouží výhradně k zajištění zdanitelných plnění, koeficientem se nekrátí a uplatní se v plné výši. Pokud ovšem slouží částečně pro účely jiné než související s ekonomickou činností, pak má nárok na odpočet daně v poměrné výši.
V situaci, kdy plnění slouží pouze k činnostem, které jsou od DPH osvobozené bez nároku na odpočet, si plátce nemůže nárok na odpočet uplatnit vůbec.
Nárok na odpočet DPH od jiného plátce je možné uplatnit nejdříve v tom zdaňovacím období, ve kterém plátce obdrží daňový doklad. Často se ale stává, že firmy nárokují odpočet už k datu, kdy k samotnému plnění došlo, i když nemají daňový doklad k dispozici.
V situaci, kdy musí plátce odvést daň z přijatého plnění a zároveň má nárok na odpočet, nemusí čekat na okamžik, kdy obdrží papírový doklad, ale může nárok prokázat i jiným způsobem, a uplatnit ho už v okamžiku, kdy mu vznikla povinnost daň přiznat.
Aby mohl plátce uplatnit nárok na odpočet daně, musí mít k dispozici řádný daňový doklad, který splňuje veškeré zákonné požadavky. Jestliže tomuto dokladu chybí povinné náležitosti, zákon ho za daňový doklad nepovažuje. Zákon o DPH ale umožňuje u nákupů do deseti tisíc korun včetně daně vystavit zjednodušený doklad, který nemusí obsahovat všechny zákonné požadavky.
I přesto, že je možné prokázat nárok na odpočet i jiným způsobem, bez daňového dokladu je to velmi komplikované a plátce DPH by nárok na odpočet před správcem daně obhajoval jen velmi těžko.
Formální nedostatky daňových dokladů, uplatnění odpočtu v nesprávném zdaňovacím období, nesprávné krácení odpočtu nebo jeho uplatnění u výdajů na reprezentaci mohou vést k doměření DPH a souvisejícím sankcím. Základem prevence je proto důsledná kontrola přijatých dokladů i podmínek pro uplatnění odpočtu, správné nastavení interních postupů a včasná náprava zjištěných chyb.