NSS se zabýval otázkou posuzování spojených osob a daňové uznatelnosti úroků

NSS se zabýval otázkou posuzování spojených osob a daňové uznatelnosti úroků

Nejvyšší správní soud se zabýval daňovou uznatelností úroků z dluhopisů při aplikaci pravidel testu nízké kapitalizace. Jádrem sporu byla daňová uznatelnost úroků z dluhopisů vydaných minoritním akcionářům společnosti. Daňový subjekt argumentoval, že akcionáři nemají potřebný podíl (více než 25 %), a nejsou proto spojenými osobami.

Pravidlo nízké kapitalizace se uplatní v případech, kdy úroky pochází z úvěru od spojených osob. V tomto konkrétním případě se jednalo o nutnost specifikovat postavení akcionářů (s podílem méně než 25 %) vzhledem ke společnosti a rozhodnout, zda pravidlo nízké kapitalizace bude aplikováno.

K tomuto účelu poslouží objasnění pojmu jinak spojené osoby podle § 23 odst. 7 písm. b) bodu 1 ZDP. NSS uvádí, že je klíčové hodnotit faktický stav situace, tedy skutečnou možnost podílet se na vedení či kontrole jiných osob. Pojmem vedení se nerozumí jen formální řízení firmy. Patří sem jakýkoliv reálný vliv na její fungování, pokud to má zásadní dopad na hospodaření – a tím pádem i na to, kolik firma nakonec zaplatí na daních. Účast na vedení je ve dvou formách: přímá a nepřímá. Přímou účastí charakterizujeme stav, kdy se věřitel jako fyzická osoba osobně podílí na řízení dlužníka. Pod nepřímou účastí si představme propojení přes management, kde lidé ve vedení mohou sdílet citlivé informace, což může usnadňovat koordinaci v řízení společností.

Se specifikací účasti na vedení úzce souvisí pojem jednání ve shodě dle 78 odst. 2 ZOK. K jednání ve shodě dochází mezi akcionáři společnosti. Jedná se o situaci, kdy akcionáři využívají svá hlasovací práva k tomu, aby firmu fakticky řídili a ovládali (přímo i nepřímo) s cílem ovlivnit chování dané společnosti.

V projednávaném sporu 10 Afs 185/2025 – 96 SAFINELA SE drobní akcionáři (s podílem pod 25 %) argumentovali, že nejsou spojenými osobami, protože na to nemají dostatečně velký formální podíl. NSS však rozhodl v neprospěch daňového subjektu. Konstatoval, že akcionáři cíleně a dlouhodobě koordinovali své kroky a jednali ve shodě, aby provedli transformaci firmy a vydali dluhopisy. Tím nad společností získali faktickou kontrolu, přestože formálně limit kapitálové propojenosti nesplnili. Skutečnost, že se neshodli v nedůležitých otázkách na věci nic nemění, protože v hlavní otázce jednali jednotně. Úroky z těchto dluhopisů proto podléhají omezení podle pravidel nízké kapitalizace.

Podívejte se na naše další články ze světa daní, daňového poradenství a financí. Najdete nás na EKP Advisory, Facebook či LinkedIn.

Jak vám můžeme pomoci?