Jak si vyplatit peníze z vlastní firmy

Majitelé společnosti se často zabývají otázkou, jakým způsobem mohou z firmy legálně vyplácet peníze, aby zbytečně nepřepláceli na daních a odvodech a zároveň se vyhnuli potížím se správcem daně. Peníze firmy totiž nejsou osobním majetkem majitele a jednotlivé způsoby výplaty peněz se výrazně liší z hlediska daňového zatížení, administrativy ale i právních rizik. Tento článek představí obvyklé možnosti vyplácení peněz z vlastní firmy a zároveň upozorní na problémové praktiky, se kterými se setkáváme a kterým je vhodné se vyhnout.

Standardní způsoby vyplácení peněz

Nejobvyklejší způsoby výplaty peněz z vlastní firmy jsou dvojí – buď prostřednictvím výplaty podílu na zisku nebo přes odměnu jednatele, pokud je společník zároveň jednatelem. Samozřejmě uvedené se liší mírou zdanění i dopadem do nákladů společnosti. Nicméně je třeba předestřít, že odměna jednatele by měla být odměna za práci pro společnost nikoli skrytá forma distribuce zisku.

Podíl na zisku (dividendy)

Podíl na zisku patří k nejčastějším způsobům, jak si může majitel vyplatit peníze z firmy. Výplata dividend probíhá obvykle po sestavení účetní závěrky a jejím schválení na základě rozhodnutí valné hromady. Zisk společnosti je nejprve zdaněn daní z příjmů právnických osob, která je v České republice aktuálně ve výši 21%. Následně se na podíl na zisku při výplatě fyzické osobě daňovému rezidentovi ČR uplatní 15% srážková daň, tudíž celkové daňové zatížení pro společníka fyzickou osobu činí 32,85% (vzniká kombinací zdanění právnické osoby a srážkové daně). Výhodou dividend je především to, že nepodléhají odvodům na sociální ani zdravotní pojištění a jejich zdanění srážkovou daní je konečné.

Mzda či odměna jednatele

Odměna za práci nebo za výkon funkce je další možností, jak si může majitel z firmy vyplácet peníze. Podnikatel může ve své společnosti vystupovat v roli zaměstnance nebo pracovat na základě smlouvy o výkonu funkce. Odměna ze smlouvy o výkonu funkce bude stejně jako v případě klasického zaměstnance podléhat dani z příjmů a odvodům na sociální i zdravotní pojištění.

Často se setkáváme se smlouvami o provedení práce či dohody o pracovní činnosti u jednatelů firmy. Zde je potřeba upozornit, že uvedené, pokud by bylo sjednáno na činnost, která souvisí s náplní podnikání firmy či obchodním vedením, se bude chovat stejně jako odměna jednatele dle smlouvy o výkonu funkce či pracovní smlouvy. Na rozdíl od běžných dohod mimo pracovní poměr by se uvedená smlouva nedanila srážkovou daní, ale daní se vždy zálohovou daní s odvody zdravotního pojištění a při překročení rozhodného limitu i sociálního pojištění.

Ačkoli zatížení těchto plateb odvody sociálního a zdravotního pojištění je vnímáno jako hlavní nevýhoda, tak pokud vezmeme v potaz, že tyto náklady stejně jako mzda jsou daňovými náklady, vyjde nám, že rozdíl mezi podílem na zisku a mzdou již nebude tak výrazně rozdílný. Obzvláště pokud přesáhneme maximální vyměřovací základ pro sociální pojištění ve výši 48násobku průměrné mzdy.

Kromě odměny či mzdy můžete čerpat také různé zaměstnanecké benefity, ideálně takové, které se dají zahrnout do daňově uznatelných nákladů. Tyto benefity může využívat nejen zaměstnanec, ale i jednatel společnosti na základě smlouvy o výkonu funkce, pokud jsou ve smlouvě o výkonu funkce sjednány. Na to se často zapomíná, a pokud nejsou benefity sjednány ve smlouvě o výkonu funkce, jedná se o plnění bez právního titulu.

Nejčastější benefity

Mezi nejčastější benefity patří využívání služebního automobilu k soukromému použití, stravenkový paušál a penzijní připojištění. U stravenek je v roce 2026 je maximální limit, který nepodléhá daním a je daňově uznatelný u zaměstnavatele 129,50 Kč za každou odpracovanou směnu v délce alespoň 3 hodiny. Dalším významným benefitem jsou také příspěvky na penzijní a životní připojištění, kdy je možné z firemních peněz přispívat až 50 000 Kč ročně. Tento limit je osvobozen u jednatele/zaměstnance a zároveň se tento výdaj z pohledu firmy považuje za daňově uznatelný náklad.

Pronájem majetku firmě

Majitel společnosti může zároveň firmě pronajímat vlastní majetek. Tyto příjmy se u společníka daní podle § 9 ZDP jako příjmy z nájmu. Nejčastěji se vlastní firmě pronajímají nemovitosti, stroje nebo automobily, nicméně je důležité připomenout, že tento majetek musí sloužit k dosažení, udržení a zajištění příjmů.

Nicméně podmínkou pronájmu je, aby cena odpovídala obvyklým tržním cenám. Správce daně se na tyto transakce poměrně často zaměřuje a z toho důvodu je nutné mít všechny náklady podloženy řádnou dokumentací, zejména fakturami, oceněním majetku a jasně stanovenými podmínkami pronájmu. Rozdíly firemních pronájmů a tržních podmínek, případně nedostatečná dokumentace, může vést k doměrkům od správce daně.

Půjčka společnosti

Majitel společnosti zároveň může půjčit své firmě vlastní peníze. Vypůjčené peníze bude firma následně splácet včetně úroků. Výše úroků ale musí být v obvyklých tržních cenách stejně jako u pronájmu majetku popsaného výše. U vyšších úroků by totiž hrozilo, že je správce při daňové kontrole následně neuzná a doměří společnosti vyšší daň. Výhodou tohoto druhu příjmu je, že úroky daněné u příjemce fyzické osoby dle § 8 stejně jako nájmy nepodléhají sociálnímu a zdravotnímu pojištění. Stejně jako u majetku je nutné nezapomenout na fakt, že firma musí potřebovat uvedené prostředky ke svému provozu a musí být schopná je efektivně zhodnotit – daná transakce musí mít ekonomický smysl. Situace, kdy majitel inkasuje výnosový úrok ze zápůjčky a přitom leží na běžném účtu firmy, bude při kontrole správcem daně problematická.

Problémové praktiky a čemu se vyhnout

S penězi společnosti je důležité postupovat podle zákona a vyhnout se praktikám, které jsou v rozporu se zákonem a mohou vést k daňovým doměrkům, pokutám nebo osobní odpovědnosti statutárních orgánů.

Vyplacení peněz bez dostatečného zisku

Zákon určuje jasná pravidla, která mají zajistit, aby rozdělování zisku neohrozilo finanční stabilitu společnosti. Zisk musí být řádně vykázán v účetní závěrce a odsouhlasen podle platných předpisů. Společnost nesmí především vyplácet zisk, pokud by tato výplata mohla vést k nesplnění závazků vůči věřitelům. Pokud firma rozdělí zisk, který dle zákona o obchodních korporacích je rozdělen neoprávněně, je taková výplata neplatná. Odpovědná osoba může v takové situaci nést osobní odpovědnost a příjemce bude povinen vrátit vyplacené peněžní prostředky. V krajních případech hrozí i další sankce podle obchodního nebo trestního práva. K tomu dochází zejména v situacích, kdy došlo k úmyslnému jednání daných osob. Tato pravidla chrání především věřitele, ale i ostatní společníky či minoritní akcionáře.

Fakturace do vlastní společnosti

Fakturace do vlastní společnosti je rovněž ve většině případů problémová. Nejčastějším problémem je totiž existence fikce zdanění fakturace jednatele jako příjmu ze závislé činnosti s příslušnými odvody sociálního a zdravotního pojištění a z toho vyplývající riziko doměření od správce daně a institucí sociálního a zdravotního pojištění. Jednou z výjimek je situace, kdy společník nevykonává tuto práci osobně, ale prostřednictvím svých zaměstnanců, a činnost je dostatečně odlišná od náplně činnosti společnosti.

Problémové transakce

Přehnaně vysoké náklady na pronájmy a nesprávně stanovené úroky, jejichž cílem je odvod peněz ze společnosti, mohou být cílem daňových kontrol. Správce daně takové praktiky často kontroluje, a pokud zjistí, že transakce nejsou reálné a jejich obsah není dostatečně prokázán nebo neodpovídají obvyklé tržní ceně, může je vyhodnotit jako daňově neúčinné. V takovém případě bude firma povinna doplatit dodatečnou daň, úroky z prodlení a případně penále.

Ačkoli v takových situacích vypadá firma navenek, že platí běžné náklady, ve skutečnosti jsou tyto platby vytvořeny pouze za účelem snížení účetního a daňového zisku. Správce daně má vždy kromě institutu zneužití práva možnost a povinnost posuzovat každou transakci s ohledem na její skutečnou podstatu bez ohledu na právní stav, který může být zastřený. Ačkoli se podle těchto ustanovení většinou posuzují transakce mezi spojenými osobami, správce daně může příslušná ustanovení použít i na nespojené osoby, které vytvořily obchodní vztah převážně za účelem snížení základu daně. Toto ustanovení se často používá např. u předražené reklamy.