Mezi klíčové faktory rozhodující o zařazení příjmů mezi příjmy ze závislé činnosti patří míra příbuznosti či podobnosti vykonávaných činností s činností společnosti (hodnotí se ekonomická i věcná provázanost). Dalším kritériem v tomto případě byla i značná závislost společníků na společnosti. U jednoho tvořil podíl příjmů získaných fakturací společnosti 99,4 % příjmů a u druhého 78 % příjmů. Zároveň byly služby poskytovány osobně přímo společníky. Podstatné také je, že jde o činnosti, které společníci vykonávali pro společnost právě z důvodu svého postavení společníků a existence úzkého ekonomického propojení. 

Společnost argumentovala dodavatelsko-odběratelským vztahem mezi společností a společníky, nezávislostí společníků a rozdílnou podstatou činnosti. Tuto rozdílnou podstatu činnosti doložili i vyjádřením legislativního odboru České komory architektů, podle níž tyto činnosti nejsou vybranou projektovou činností ve výstavbě ve smyslu stavebního zákona.

Nejvyšší správní soud ve své judikatuře ovšem stanovil, že klíčem k odlišení samostatného podnikání od závislé činnosti společníka je posouzení osobní povahy jeho práce, její obsahové shody s hlavním oborem firmy a míry jeho ekonomické nezávislosti na volném trhu. V tomto konkrétním případě soud rozhodl, že se o závislou činnost jednalo, neboť práce společníků byla fakticky neoddělitelná od hlavního podnikání společnosti a jejich příjmy plynuly téměř výhradně z fakturace tomuto jedinému subjektu. Namísto standardního vztahu mezi nezávislým dodavatelem a odběratelem tak šlo o vnitřní korporátní uspořádání, které zákon o daních z příjmů definuje jako vztah vykazující znaky zaměstnání, a proto musí podléhat odpovídajícímu zdanění a odvodům.

Soud v souvislosti se srovnáním se švarcsystémem zdůraznil existenci zákonné fikce v zákoně o daních z příjmů, která příjmy společníků automaticky klasifikuje jako příjmy ze závislé činnosti. Tato klasifikace platí bez ohledu na to, že by za odlišných okolností mohly být tyto příjmy posouzeny jako příjmy ze samostatné činnosti podle § 7 ZDP. Neznamená to však, že veškeré činnosti poskytované společníkem společnosti jsou automaticky klasifikovány jako závislá činnost. Uvedenému zdanění nepodléhají příjmy společníka, které nejsou odměnou za osobní výkon činnosti pro společnost. Typicky jde o plnění poskytovaná na tržním principu (v režimu „arm’s length”), tedy za podmínek, které by byly sjednány i mezi nezávislými subjekty a které nejsou vykonávány osobně.

Pokud je tedy činnost poskytována společníkem osobně, tvoří významnou část jeho příjmů a činnost společníka a společnosti spolu úzce souvisí, je vysoce pravděpodobné, že se bude jednat o korporačněprávní vztah ke společnosti a příjem bude daněn jako příjem ze závislé činnosti.

Podívejte se na naše další články ze světa daní, daňového poradenství a financí. Najdete nás na EKP Advisory, Facebook či LinkedIn.