Krajský soud v Ústí nad Labem původně rozhodnutí finančního úřadu zrušil. Podle něj se v daném případě nejednalo o klasický smluvní vztah mezi spojenými podniky, ale o obchodní vedení společnosti, které není upraveno smluvně ani nezakládá přímou povinnost kompenzovat vzniklé náklady. Dle krajského soudu § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů a příslušná ustanovení smlouvy o zamezení dvojího zdanění neměla na posuzovanou situaci dopadat, protože chyběly smluvní závazky a určené ceny či podmínky, jež by byly mezi nezávislými stranami sjednány. Krajský soud tedy dospěl k závěru, že mateřská společnost neměla povinnost tyto náklady kompenzovat.Nejvyšší správní soud (NSS) rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. NSS konstatoval, že klíčovým kritériem není formální existence smluvního vztahu, ale ekonomické důsledky rozhodnutí mateřské společnosti na dceřiný podnik. NSS přitom vycházel z principů převodních cen, které vyžadují aplikaci principu tržního odstupu na veškeré transakce mezi spojenými osobami, a to i tehdy, pokud nevznikají na základě klasicky sjednané smlouvy. NSS zdůraznil, že:

• Strategická rozhodnutí mateřské společnosti, jako je alokace výrobních aktivit v rámci skupiny, mohou mít finanční dopady typické pro transakce mezi spojenými osobami, i když nejsou formalizována jako smlouva; toto je v souladu se zásadami Směrnice OECD.
• Pokud by šlo o nezávislý podnik, jen stěží by bez kompenzace či zajištění návratnosti přistoupil k tak významným nákladům, jako je zahájení nové výroby. Absence takové kompenzace tedy narušuje tržní logiku a vede k výsledku, který by mezi nezávislými subjekty nenastal.
• Fakt, že dceřiná společnost vykazovala ztrátu v důsledku počátečních investic, které jí byly uloženy rozhodnutím mateřské společnosti, poukazuje na existenci faktického transferu hodnoty, který je třeba posuzovat podle pravidel převodních cen.

Tento rozsudek je významný zejména tím, že potvrzuje širší výklad aplikace pravidel převodních cen na důsledky rozhodnutí ovládající společnosti, nikoli pouze na formálně sjednané transakce. NSS zdůraznil, že i strategická rozhodnutí s ekonomickými dopady, pokud vedou k odchýlení od výsledků, které by mezi nezávislými podniky nastaly, mohou podléhat úpravě základu daně podle principu tržního odstupu.

Podívejte se na naše další články ze světa daní, daňového poradenství a financí. Najdete nás na EKP Advisory, Facebook či LinkedIn.