Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku věnoval poměrně praktické otázce, a to, zda lze odmítnout nárok na odpočet DPH jen proto, že svědci po několika letech nedokážou přesně popsat objem jednotlivých dodávek. V posuzovaném případě šlo o dodávky ocelových konstrukcí. Správce daně i krajský soud vycházeli z toho, že svědecké výpovědi nejsou dostatečné, protože svědci nedokázali určit konkrétní množství materiálu dodaného v jednotlivých zdaňovacích obdobích.

Podle NSS nelze však od svědků očekávat, že budou s odstupem několika let schopni popsat přesné množství jednotlivých dodávek či jiné dílčí detaily obchodních transakcí. Rozhodující podle NSS bylo, že jednotlivé výpovědi společně vytvářely konzistentní a věrohodný obraz obchodní spolupráce. Svědci popsali způsob realizace dodávek, přepravu materiálu i samotný tok zboží ke stěžovatelce. Správce daně navíc nijak relevantně nezpochybnil, že k dodávkám ocelových konstrukcí skutečně docházelo.

Soud současně zdůraznil, že správce daně nemůže založit odmítnutí odpočtu DPH pouze na tom, že se nepodařilo „spárovat“ každou vstupní dodávku s konkrétním výstupním plněním, pokud nejsou dány jiné konkrétní pochybnosti o uskutečnění transakcí.

Co si lze vzít z tohoto rozsudku?

Z rozsudku NSS plyne, že správce daně nemůže odmítnout nárok na odpočet DPH jen proto, že si svědci po letech nepamatují přesné detaily jednotlivých dodávek. Pokud svědecké výpovědi ve svém celku věrohodně potvrzují existenci obchodní spolupráce a správce daně ji nijak relevantně nezpochybní, nelze odmítnutí nároku na odpočet postavit pouze na absenci přesných detailů.

Rozsudek je dostupný zde:

7 Afs 232/2024 – 55

Podívejte se na naše další články ze světa daní, daňového poradenství a financí. Najdete nás na EKP Advisory, Facebook či LinkedIn.