Až dosud byl přístup k aplikaci metody ekvivalenční metody různý, což automaticky vede k neporovnatelnosti výkazů jednotlivých subjektů. Jinak k ekvivalenci přistupují individuální účetní závěrky podnikatelů, jinak konsolidované účetní závěrky a jinak finanční instituce.

I v rámci stejného druhu závěrky mohlo docházet ke značným rozdílům, což se nejvíce projevuje u individuálních účetních závěrek podnikatelů, jelikož ne všichni podnikatelé chápou ocenění metodou ekvivalence stejně.

Nová interpretace zakazuje mechanické přebírání hodnot vlastního kapitálu dceřiné společnosti. Podíl se na začátku ocení pořizovací cenou, která se následně upravuje o poakviziční změny. Vlastní kapitál investované společnosti musí být pro účely ekvivalence přeceněn na reálnou hodnotu k datu akvizice, včetně odpisů goodwillu a odložené daně.

Kromě samotného přecenění přináší interpretace požadavek na metodickou shodu. Pokud ovládaná entita vykazuje data podle jiných účetních pravidel než investor, je nezbytná jejich transformace kvůli zachování bilanční kontinuity.

Výsledkem je harmonizace individuálních finančních výkazů s principy konsolidace. Přestože tyto interpretace nejsou právně závazné, představuje I‑53 zásadní metodické vodítko pro naplnění požadavku na věrný a poctivý obraz finanční situace podniku.

Podívejte se na naše další články ze světa daní, daňového poradenství a financí. Najdete nás na EKP Advisory, Facebook či LinkedIn.