NSS k důkaznímu břemenu při výplatě paušálních cestovních náhrad

NSS k důkaznímu břemenu při výplatě paušálních cestovních náhrad

Aktuální rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 Afs 97/2025 se zabýval problematikou paušálních cestovních náhrad. Zaměstnavatelé volí paušalizaci jako nástroj zjednodušení administrativy, nicméně judikatura opakovaně zdůrazňuje, že tento režim je nezbavuje důkazních povinností.

Účastníkem sporu byla agentura práce Manuvia Bonjob, s.r.o., u níž správce daně zpochybnil oprávněnost paušálně vyplácených cestovních náhrad. Předmětem sporu bylo, zda částky vyplacené zaměstnancům skutečně představovaly paušální cestovní náhrady podle § 182 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a tedy splňovaly podmínky pro osvobození od daně podle § 6 odst. 7 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, anebo zda se ve skutečnosti jednalo o zastřenou formu mzdy podléhající zdanění.

 

Daňový subjekt argumentoval tím, že správce daně neoprávněně rozšířil rozsah dokazování. Tvrdil, že při použití paušálního modelu měl správce daně přezkoumat pouze jeho nastavení, nikoli to, zda k pracovním cestám skutečně docházelo. Správce daně naopak namítal, že zjištěné pochybnosti se týkaly jak konstrukce paušálu, tak i existence pracovních cest, a dále upozornil na řadu dalších nesrovnalostí. 

NSS se v rozsudku přiklonil na stranu správce daně a zdůraznil, že cestovní náhrady náleží zaměstnanci pouze za skutečně vykonané pracovní cesty, jak vyplývá ze samotné úpravy § 152 písm. a) zákoníku práce. Není-li prokázáno, že k pracovním cestám skutečně došlo, postrádá smysl zabývat se výpočtem jejich paušální výše. Daňový subjekt proto musí unést důkazní břemeno a prokázat dvě kumulativní skutečnosti, a to jak správnost konstrukce paušálu, tak faktické uskutečnění pracovních cest. V této souvislosti NSS konstatoval, že cestovní náhrady mohou být od daně osvobozeny jen tehdy, pokud skutečně představují náhradu prokazatelně vynaložených výdajů.

NSS dále uvedl, že paušální částka musí být odvozena z konkrétních a přezkoumatelných podkladů, z nichž musí být patrné, jaké druhy náhrad paušál zahrnuje, z jakého časového období a okruhu zaměstnanců se vychází a jaká je obvyklá nákladovost pracovních cest při zohlednění použitého způsobu dopravy. I při uplatnění paušalizace je tedy nezbytné vést evidenci uskutečněných cest, přičemž její rozsah může být méně detailní než u individuálního prokazování.

Rozhodnutí NSS potvrzuje, že paušální cestovní náhrady musí mít vždy reálný ekonomický základ. Nelze je používat jako nástroj k faktickému nahrazování části mzdy bez odpovídajícího skutkového opodstatnění, protože v takovém případě hrozí jejich zpětné překvalifikování na zdanitelný příjem ze závislé činnosti. Závěry NSS navazují na dlouhodobý výklad uplatňování paušálních cestovních náhrad a potvrzují, že jejich použití nemusí automaticky znamenat zjednodušení a snížení administrativní zátěže.

Podívejte se na naše další články ze světa daní, daňového poradenství a financí. Najdete nás na EKP AdvisoryFacebook či LinkedIn.

Jak vám můžeme pomoci?