Z toho podle Tribunálu vyplývá, že jestliže plátce obdrží fakturu ještě před podáním daňového přiznání za dotčené období, nemůže být nucen přesunout uplatnění odpočtu až do následujícího zdaňovacího období. Tribunál v této souvislosti odmítl argument polské vlády, která se dovolávala staršího rozsudku Terra Baubedarf, C-152/02. Uvedl, že v této starší věci plátce v okamžiku uplatnění nároku fakturu vůbec neměl, zatímco v nyní projednávaném případě ji měl k dispozici ještě před podáním přiznání. Nešlo tedy o situaci, kdy by správce daně nemohl nárok ověřit, ale pouze o to, zda lze odpočet vázat na okamžik fyzického doručení faktury v rámci konkrétního období.

Významnou roli v rozhodnutí sehrála zásada daňové neutrality. Tribunál připomněl, že DPH má v konečném důsledku zatěžovat pouze konečného spotřebitele, nikoli osoby povinné k dani jednající v rámci své ekonomické činnosti. Pokud stát neumožní plátci uplatnit odpočet za období, ve kterém vznikla daňová povinnost, přestože má fakturu při podání přiznání k dispozici, nutí jej po určitou dobu nést finanční zátěž, kterou podle konstrukce systému DPH nést nemá. Tím je zásada neutrality narušena.

Tribunál své závěry podpořil i judikaturou týkající se oprav faktur. Připomněl, že podle unijního práva může mít oprava faktury zpětné účinky, takže nárok na odpočet náleží do období původního dokladu, nikoli až do doby, kdy byla chyba formálně opravena. Jestliže tedy právo připouští zpětný účinek u dodatečně opravených faktur, tím spíše musí umožnit odpočet v původním období v případě faktur, které byly od počátku bezchybné a které plátce předložil včas při podání daňového přiznání.

Dále se Tribunál zabýval článkem 273 směrnice o DPH, který členským státům dovoluje ukládat další povinnosti za účelem správného výběru daně a předcházení daňovým únikům. Ani tato pravomoc však není neomezená. Taková opatření musí být v souladu se zásadou proporcionality. Stát proto nemůže pod záminkou boje proti daňovým únikům plošně a systematicky odpírat nárok na odpočet v situaci, kdy má plátce fakturu při podání přiznání a daňový orgán má reálnou možnost nárok ověřit. Takové omezení jde nad rámec toho, co je nezbytné pro ochranu fiskálních zájmů státu.

Za této situace Tribunál již nepovažoval za nutné samostatně zkoumat zásadu efektivity. Pro vyslovení nesouladu polské právní úpravy s unijním právem postačovalo porušení zásad neutrality a proporcionality.

Tribunál proto uzavřel, že unijní úprava DPH a zásady daňové neutrality a proporcionality brání tomu, aby vnitrostátní právní úprava odepřela plátci nárok na odpočet DPH na vstupu pouze z toho důvodu, že v rozhodném zdaňovacím období ještě neobdržel fakturu, pokud ji měl k dispozici ještě před podáním daňového přiznání.

Tento rozsudek Tribunálu je v současnosti předmětem přezkumu Soudním dvorem EU, který o věci bude rozhodovat s konečnou platností. Doporučujeme proto aktuálně nastavenou metodiku neměnit a počkat na finální rozhodnutí. S obdobným závěrem přišla taktéž finanční správa ve sém vyjádření.

Podívejte se na naše další články ze světa daní, daňového poradenství a financí. Najdete nás na EKP Advisory, Facebook či LinkedIn.