Ekonomická činnost společnosti STOFFBAU, s. r. o. („Společnost“) spočívala v prodeji stavebního materiálu a realizaci menších stavebních zakázek. Společnost uplatnila jako daňově uznatelné náklady nakoupený stavební materiál, správce daně však jejich daňovou uznatelnost zpochybnil. Podle jeho závěru Společnost neprokázala, že tyto výdaje byly vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů ve smyslu § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů („ZDP“), zejména nebyla doložena jejich věcná a časová souvislost s dosaženými příjmy podle § 23 odst. 1 ZDP.

Společnost nebyla schopna prokázat, jaký materiál byl kdy přijat, kdy a na jakou zakázku byl vydán, v jakém množství byl spotřebován a jak se jeho spotřeba promítla do výnosů z konkrétní zakázky. Dalšími problémy bylo to, že materiál byl někdy fakturován před zahájením zakázky a někdy až po dokončení zakázky.

Nejvyšší správní soud potvrdil závěr správce daně, že v takové situaci, kdy správce daně má pochybnosti o správnosti účetnictví, přechází důkazní břemeno na Společnost, která však v daném případě neprokázala věcnou a časovou souvislost uplatněných nákladů s dosaženými výnosy.

Co si vzít z tohoto rozsudku?

Z rozsudku vyplývá, že je nutné prokazatelně doložit časovou souvislost nákladů a výnosů  v konkrétním zdaňovacím období a současně věcnou souvislost nákladů a výnosů (přiřazení nakupovaného materiálu výnosům z konkrétních zakázek). Nestačí tedy pouze doložit reálné poskytnuté plnění. Podle NSS nestačí doložit samotný nákup materiálu, ale je nutné prokazatelně doložit jeho konkrétní použití na jednotlivých zakázkách a jeho věcnou i časovou souvislost s dosaženými příjmy.

Podívejte se na naše další články ze světa daní, daňového poradenství a financí. Najdete nás na EKP Advisory, Facebook či LinkedIn.